Svátek
Svátek slaví sv. Kristina; sv. Šarbel Makhlúf
Svatá Kristina žila na počátku 4. století a již jako mladé děvče – prameny hovoří o 11 letech věku – se stala křesťankou. Její otec se ji všemi možnými způsoby snažil donutit k odpadu od víry; kazila mu tím totiž plány, jak by velice půvabné děvče co nejvýhodněji provdal. Když sám neuspěl, vydal svou dceru úřadům, které se pokoušely zlomit Kristininu fyzickým násilím – neúspěšně. Mučení, kterému byla podrobena, bylo příliš silné i na Kristinina otce, který nesnesl pomyšlení, jak jeho dcera trpí, a nepřežil sám ve zdraví. Kristina nakonec zemřela zabita ranami kopí. Její ostatky jsou uchovávány ve středoitalském městečku Toffia; jak potvrdil archeologický výzkum, uctívány byly již ve 4. století.
Druhým světcem, jeho jméno najdeme dnešní den v kalendáři, je svatý Šarbel Makhlūf. Narodil se 8. května 1828 v libanonské vesnici Biqa-Kafra v rodině maronitských křesťanů. Ve třiadvaceti letech vstoupil do kláštera Matky Boží z Libanonu, po dvou letech složil věčné sliby v klášteře sv. Marona. Téhož roku také přijal kněžské svěcení. Následující léta trávil v klášteře, vykonával své kněžské a mnišské povinnosti a žil životem naprostého odevzdání Kristu.
Roku 1875 dostal Šarbel povolení žít jako poustevník na kopci blízko kláštera v poustevně sv. Petra a Pavla (ve výšce asi 1400 m n. m.). Zde strávil 23 let ve spojení s Kristem v Písmu a eucharistii, v modlitbách k Panně Marii a v postech a pokání jako dobrovolná oběť za obrácení světa k Bohu. Zemřel o Vánocích roku 1898 a byl bezprostředně ctěn jako světec, a to i muslimy z okolí. V dnešní době nám může být vítaným přímluvcem v prosbách za mír na Blízkém východě.
