Svátek
Svátek slaví svátek sv. Brigity
Když Brigitě zemřel manžel, mohla dál vést život vznešené dvorní dámy, mohla užívat všech výhod svého postavení, mohla se jistě i znovu bohatě vdát. Místo toho opouští královský dvůr a hledá své štěstí jinde – totiž takové štěstí, na něž nemá svět žádný vliv. Zakládá klášter, a nezůstává jen u jednoho. A svým příkladem strhuje i svou dceru Kateřinu.
Vidíme Brigitu putovat Evropou a přicházet do Říma. Ve svém životě navštíví i další důležitá poutní místa – Santiago de Compostela a Svatou zemi. S ohledem na úroveň tehdejších komunikací a dopravních prostředků to je obdivuhodný výkon. Na tom putování asi přece jen něco bude.
V Římě se aktivně zapojí do života světové církve. Podobně jako Kateřina Sienská i Brigita usiluje o návrat papeže do Říma. Pozorně sleduje dění v církvi po celé Evropě – za dob svého dvorského života zjevně získala široký rozhled. Jak vidno, pro Boží království se dá využít leccos a žádná schopnost, žádná vloha není předem ztracena, natož zatracena.
Ani čtrnácté století není naprosto idylickou dobou. Brigita se v Římě setkává s lidskou bídou, nemravností a jiným neřádstvem. Ona – vznešená dáma – se nestydí přiložit ruku k dílu a pomáhat potřebným. A také se dokáže včas ozvat a říci správnou věc na správném místě.
Kritizovat domnělé i skutečné nešvary v církvi bylo tenkrát možná stejně moderní a populární jako dnes. Svatá Brigita však nechtěla církev zničit, rozložit zevnitř, převrátit na hlavu nebo vyhladit z povrchu zemského - když pozvedala hlas, dělala to proto, aby mohla být církev taková, jaká má být. A krom toho, ona začala sama u sebe. Kritizovat církev je velice snadné, ale vést konstruktivní kritiku, to je velmi obtížná věc a vzácný dar. A zasazovat se o obnovu církve vlastním přičiněním, svými skutky a svým životem, to je opravdové mimořádné umění. Mohli bychom se u svaté Brigity ještě mnohému učit.
