Svátek
Svátek slaví sv. Makarius (Blahomír), pondělí Velikonočního oktávu
Den, kdy byli spolu. Den, kdy se nespěchá. Den odpočinku. Večer, kdy nechodí zástupy naslouchat nebo žádat o uzdravení.
Den povídání o kdečem.
Den odchodu Jidášova.
Den pokory s mytím nohou.
Den lámání chleba. Svátost Eucharistie, svátost kněžství.
***
Noc bolesti a krvavého potu.
Noc výslechu a bití.
Noc strachu a zoufalství.
******************************************
Již vícekrát jsme se na těchto stránkách zmiňovali o vlnách ikonoklasmu – živelného, někdy i organizovaného a státní správou podporovaného odporu vůči úctě k posvátným obrazům, a to zvláště na křesťanském východě, v Byzanci. První vlna proběhla v letech 730–787, druhá začala roku 814 za vlády císaře Leona V.
Tento panovník vládl Byzantské říši v letech 813–820. Od prvopočátku své vlády se potýkal s vojenskými neúspěchy, zvláště na východě říše. Jako mnozí jiní vojevůdci, byl i on odpůrcem obrazů – soudil totiž, že prostředky investované do ikon bybylo lze lépe využít pro armádu. Zdůvodnil tedy své válečnické nezdary jako projev Božího hněvu nad tím, že dosud nebyla úcta k obrazům vykořeněna.
Proti likvidaci obrazů v kostelích, zvláště pak v hlavním městě Byzantionu neboli Konstantinopoli, vystoupili zvláště řeholníci. Jedním z hlavních zastánců ikon byl dnešní světec, představený (igumen) kláštera Peleketé v Olympii v Bithynii. Jeho jméno Makarios bychom mohli přeložit jako „Blahoslavený“. Byl však záhy poslán do vyhnanství, kde zemřel téhož roku jako císař, tedy 820.
Svátek slaví Hugo
V občanském kalendáři má dnes svátek Hugo. Podle jazykovědců vychází jméno ze staroněmeckého hugu, jež označovalo „ducha“ nebo „mysl“. Hugo tedy znamená totéž, co „duchaplný“. A není proto možná ani náhoda, že se tak jmenovali někteří francouzští středověcí teologové. Dva z nich jsou připomínáni právě 1. dubna.
