Svátek
Svátek slaví sv. Mikuláš
Stalo se jednou v řeckém Patrasu, že jeden člověk, otec tří dcer, náhle zchudl. Byl zoufalý, a v takovém zoufalství různí lidé dělají různé zoufalé věci. Tento zoufalec se rozhodl, že své dcery prodá do otroctví. Už-už se k tomu chystal, ale poslední noc před prodejem kdosi hodil do jeho okna kus zlata zabalený v hadru – prý „dcerám na věno“.
Stalo se jednou v maloasijské Myře, že se lidé nebyli schopni dohodnout, koho si zvolí za biskupa. Nakonec se rozhodli, že biskupem prohlásí toho, kdo druhý den ráno první vstoupí do katedrály. A na druhý den se ve městě objevil poutník vracející se ze Svaté země. Vstoupil do liduprázdného katedrálního chrámu, aby si vyprosil sílu k další cestě. Když vycházel ven, čekal ho šok – shromážděné město jej provolalo biskupem. Odmítal, protestoval, vzpíral se – všechno marně. Byl vysvěcen a stal se biskupem – jedním z nejlepších, které Myra měla.
Oba tyto příběhy mají společného hrdinu, muže jménem Nikolaos; česky bychom řekli Mikuláš. Řadíme jej mnohdy mezi pohádkové bytosti, i když si jeho laskavý skutek připomínáme obdarováváním dětí. A často klidně strpíme, aby jej i s Ježíškem vytlačil Santa Claus, jeho nepodařený klon, když už se to nepodařilo Dědovi Mrázovi.
Proč? Asi nám reálný světec vadí, a tak se radši obdarováváme pod záštitou poskakující reklamy na nejmenovaný nealkoholický nápoj. Asi nám mnohdy skuteční světci vadí, protože nám svým životem ukazují cosi většího a důležitějšího, než nám může tento svět dát.
Svátek slaví Mikuláš
Jméno Mikuláš nebo také Mikoláš je řeckého původu a znělo Níkoláos; později bylo N změněno na M. Podobně jako Nikodém, Viktor či Vítězslav a Nikita, také Mikuláš je jméno vítězné: znamená „vítězství lidu“.
