Svátek
Svátek slaví sv. Sába
Svatý Sába, jedna z největších osobností východního mnišství, se narodil kolem roku 439 v Kappadokii. V osmnácti letech se vydal na pouť do Jeruzaléma, kde se stal žákem mnicha jménem Eutimios. Spolu s ním odešel do pouště k Mrtvému moři, kde žili jako poustevníci. Po deseti letech opustil Sába svého učitele a usadil se v jeskysni v údolí Cedron. Tam později vznikla slavná Velká Laura, dnes známá jako Mar Saba. Byl to zvláštní druh klášterního společenství, v němž mniši žili o samotě pět dní v týdnu a scházeli se v sobotu a v neděli ke slavení eucharistie.
Roku 492 byl Sába vysvěcen na kněze a jeruzalémský patriarcha Eliáš jej jmenoval archimandritou – představeným všech řeholníků ve Svaté zemi. Byla to obtížná doba – země byla zasažena monofyzitismem. Sába statečně hájil učení o dvojí Kristově přirozenosti – božské a lidské, jak je potvrdil Chalkedonský koncil. Zemřel 5. prosince roku 532 ve svém klášteře.
Proč je tak podstatné trvat na Kristově dvojí přirozenosti? Věříme, že Ježíš je pravý Bůh a pravý člověk, má přirozenost božskou a lidskou.
Nebyl-li Kristus člověk, bylo jeho utrpení na kříži jen zdánlivé a my nejsme vykoupeni. Neboť – jak vyznávali církevní otcové – „co Kristus přijal (totiž naše lidství), to také vykoupil“.
Nebyl-li Kristus Bůh, je celé křesťanství zbytečné a marné; neboť na kříži by v tom případě nezemřel Boží Syn za veškeré lidské viny, nýbrž jen pouhý člověk, oběť justičního zločinu. Ale my vyznáváme, že on, jediný spravedlivý, zemřel za nás, nespravedlivé.
„Tak věříme a tak věří církev, a my tuto víru vyznáváme a ona je naší slávou v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (z rituálu křtu)
Svátek slaví Jitka
Ačkoliv se to na první pohled nezdá, jde o jméno hebrejského původu - znamená přímo „Židovka“ nebo „žena z Judeje“. Základem je totiž jméno Jehúdíth. Jitka pak vznikla zřejmě z tvaru Jutta (česky Juta), což je německá zkrácenina Judity.
