Svátek

Svátek slaví sv. Lucie (Světluše)

Staré české pořekadlo tvrdí, že „svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá“. Je to způsobeno tím, že v dobách před přechodem z juliánského kalendáře na gregoriánský připadal svátek této mučednice na zimní slunovrat. Snad tomu napomohlo i její jméno – „Lucie“, lat. „Lucia“ pochází z lat. „lux“, tedy „světlo“.

Nabízelo se tvrdit, že svatá Lucie není skutečnou historickou postavou, nýbrž jen jakýmsi personifikovaným „světlem“, symbolem slunovratu. Není tomu tak – její existence je historicky doložena, v sicilském městě Syrakusách (dnes Siracusa) je dochován její hrob.

Lucie se zde narodila přibližně roku 286. Přijala křesťanství a složila slib čistoty, stala se tak zasvěcenou pannou. Její rodiče, kteří o tom neměli tušení, se ji rozhodli proti její vůli provdat za pohanského mladíka z dobré rodiny. Když mu Lucie odhalila důvod svého odmítnutí, rozzuřený nápadník se jí rozhodl pomstít – udal ji jako křesťanku. Stalo se to v době Diocletianova pronásledování.

Luciini nepřátelé se nejprve pokoušeli Lucii zneuctít, nebo alespoň morálně zdiskreditovat tím, že ji odvlečou do nevěstince. To se jim však nepodařilo – legenda praví, že volský potah, který ji tam měl dopravit, se nehnul z místa. Podle zprávy o jejím umučení, tzv. Passio, řekal Lucie svému neúspěšnému nápadníkovi:

„Tělo nemůže být skutečně zhanobeno, jestliže s tím nedá duše souhlas ve svém svědomí. I kdybys mi vnutil do rukou obětní dar bohům, Bůh zná mé úmysly. On zkoumá lidské svědomí a potrestá toho, kdo páchá násilí na čistotě. Přikážeš-li, abych strpěla násilí proti své vůli, bude má čistota ozdobena dvojí korunou.“

Tak se také stalo; Lucie zemřela, když jí jeden z násilníků ve vzteku vrazil dýku do hrdla. Stalo se to 13. prosince roku 304. Lucie tak dosáhla dvojího vítězství – jako panna a jako mučednice.