Svět před branou a za branou - konferenční úvaha

Je to velmi zjednodušující, ale člověk si musí dávat velký pozor, aby nepodlehl absolutizaci pocitu, že překonáním brány na Výstavišti náhle dosáhl místa, kde se k sobě lidé chovají slušně, nejsou znudění, naštvaní ani znechucení, a prostředí samo vyzývá k tomu, aby člověk v sobě hledal to lepší. Kdežto za branou ... Na základě pozorování drobných svárů, různých podivínů, malých bezohledností, zlomyslností a nezdvořilosti to svádí k vyjádření dojmu, že tam není úplně dobře, kdežto uvnitř ano.

Ti, kteří během konference k účastníkům promlouvají, by z takového závěru asi radost neměli, a třeba by doporučili drobnohled, který by nějaké to škorpení snadno nalezl i uvnitř. Především by asi oponovali pocitu, z něhož se jednak snadno získá mýlka vlastní nadřazenosti nad těmi venku, jednak také vede do ghetta "těch dobrých", kteří si ovšem nad směřováním světa myjí ruce. Přednášky - a snad i celá atmosféra akce - ale vybízejí k něčemu jinému, téměř opačnému - stát se ve svém okolí jakýmsi ostrůvkem pozitivního přístupu, slušnosti, služby. Že je to někdy těžké? Zajisté, avšak taky na to nejsme sami, naopak můžeme být nositeli značné, vlastně neporazitelné síly.

Cítit se dobře mezi lidmi stejné krevní skupiny, kteří se chovají slušně, zdvořile a někdy i mile, mezi dětmi, které přes všechnu živelnost až na výjimky nemají manýry některých vrstevníků zpovykaných nesoudnými rodiči, na tom není nic špatného. Nesprávné by bylo se do takového místa za branou utíkat zpoza údajně zlého světa. Vidět tolik stejně smýšlejících je spíše svědectvím, že přes všechnu zlobu a frustraci současného veřejného prostoru není málo těch, kteří chtějí přemýšlet o tom, co nám, lidem 21. století říká Ježíš, když vybízí "Zachee, rychle slez dolů, neboť dnes musím zůstat ve tvém domě."

Filip Breindl