Svátek
Svátek slaví sv. Nikefor
Byzantská říše byla během své existence zachvácena několika vlnami ikonoklasmu – odporu vůči úctě k obrzaům znázorňujícím posvátno, ikonám. Druhá vlna vrcholila v letech 814–842, tedy za vlády císařů Leona V. Arménského a Michaela II.
Tehdy byl konstantinopolským patriarchou a tedy nejdůležitějším byzantským představitelem církve Nikeforos. Byl věrným obhájcem tradice otců, znal úctu, kterou prokazovali ikonám obyčejní lidé, a dobře věděl, že úcta k obrazu je vnějším projevem úcty k tomu, co obraz znázorňuje, nikoli modlářstvím.
Nikeforos byl věrným žákem sv. Jana Damašského, který tvrdil, že se neklaní hmotě, nýbrž jejímu stvořiteli. Má však v úctě hmotu, skrze niž k němu přišla spása, naplněná mocí a milostí. Za tuto hmotu považoval inkoust, jímž byla sepsána evangelia, i barvy na obrazech.
Politické klima však bylo poněkud jiné a Nikeforos poznal, co to znamená stavět se proti mocným tohoto světa. Byl sesazen a poslán do vyhnanství k Bosforu v Propontidě (dnes v Turecku). Dlouhá léta žil v tamním klášteře, kde také odešel k tomu, který je »věrný Obraz neviditelného Boha« (Kol 1,15). Stalo se tak roku 828.
Svátek slaví Oldřich
Toto jméno má své kořeny ve starohornoněmeckém Uodalrích a znamená, že jeho nositel je „bohatý vládce, mající četné dědičné statky“. V Německu existuje forma Ulrich.
