Křivda - odpuštění - smíření

V praxi se setkávám s křivdami, s důsledky křivd, s různými postoji k ublížení i s různými formami ubližování. Odpuštění se dlouhou dobu považovalo pouze za náboženský akt, za něco, co se týká jenom věřících. Ale při bližším pohledu na tuto skutečnost je potřeba si uvědomit, že odpuštění je základní předpoklad fungování jakéhokoli vztahu.

Kdy začneme přemýšlet o fenoménu odpuštění? Zejména tehdy, když už nevíme, jak se postarat o to, abychom se cítili šťastní a svobodní. Když nejsme schopni pro sebe či pro druhé vykonat nic, co by zahojilo bolest.

Pokusím se do dnešního příběhu vložit několik příkladů z praxe, kdy bylo patrné jak zhoubný vliv má neodpuštění, které oblasti života zasahuje nebo čeho lze dosáhnout rozhodnutím a prožitím odpuštění.

Přestože se jedná o oblast, při které působím pouze jako průvodce, jako doprovod, možná někdy jako „spolucestující“, jsem si vědoma toho, že odpuštění je dar, proces odpuštění nelze vyrobit. Předpokládá vědomé rozhodnutí k pravdě. Ivan Šteiger kdysi řekl, že největší úlohou rodičů je naučit nést děti tíhu pravdy – a právě odpuštění je přesně tato událost – unést tíhu pravdy o sobě, o vlastních slabostech, zraněních  či limitech, o svých nenaplněných potřebách či očekáváních, ale také unést tíhu pravdy o druhých, o jejich odlišnosti. V neposlední řadě také unést tíhu pravdy o Bohu, o jeho pojetí spravedlnosti, o jeho lásce.

Protože odpuštění je zejména láska přesahující spravedlnost. Ale o tom podrobně až později.

Mluvíme-li o odpuštění, mluvíme o tom, jak změnit postoj k tomu, co se v minukosti stalo, ne o tom, jak to vymazat, přepsat nebo napravit minulost či jak změnit ty druhé.

V BIBLI JE NEKONEČNÁ ŘADA PŘÍBĚHU LIDÍ, KTEŘÍ ZAŽILI ODPUŠTĚNÍ, ŘADA PODOBENSTVÍ, KTERÁ POMÁHAJÍ POCHOPIT PROCES  a DŮSLEDEK ODPUŠTĚNÍ . Nejznámější příběh o odpuštění je zaznamenám v evangeliích a má jak horizontální rozměr – jak vypadá odpuštění mezi lidmi, tak vertikální osu, kde je znázorněn vztah Boha k člověku. Jenom analýza tohoto příběhu nebo Rembrantova obrazu inspirovaného příběhem by vydal na samostatný pořad, ale máte-li možnost si přečíst knihu od Henri Nouwena Návrat ztraceného syna, pak vám bude bližší nejen příběh v globálu, ale i i přístupy jednotlivých postav, jejich prožívání, jejich klady  či zápory. Je zajímavé hledat souvislosti vlastního života ve světle tohoto příběhu. Autor popisuje různé formy ztracenosti – jak mladšího syna, tak i staršího syna – zejména v jeho pokřiveném obrazu lásky.

NÁVRAT ztraceného SYNA, Harmenszoon Rembrandt van Rijn ;   1606 - 1669

Nejčastější setkání s termínem „odpuštění“

•          v křesťanství : Bůh - člověk, 

•           v mezilidských vztazích:    člověk- člověk

•           všichni jsme na „stejné  lodi“

•           jsme závislí na přijetí odpuštění

•           učíme se odpouštět

•           nerozumíme příběhům  a    kontextu jednání druhých,

•           učíme se neposuzovat  a   neodsuzovat

•           sami potřebujeme „nové šance“,   učíme se je dávat jiným

•           neseme si důsledky svých činů,   je  respektována  naše svoboda    rozhodnutí

NEJČASTĚJI VYČÍTÁME „ŽIVOTU“ ŽE JE VŮČI NÁM NESPRAVEDLIVÝ, PROTOŽE

-         JSME SE NARODILI  JINÝM LIDEM, NEŽ BYCHOM POTŘEBOVALI

-         TITO LIDÉ O NÁS PEČOVALI JINAK, NEŽ JSME OČEKÁVALI

-         DOSTALO SE NÁM JINÉ VÝCHOVY, NEŽ BYCHOM PŘIVÍTALI

-         OBDRŽELI JSME V ŽIVOTĚ RÁNY, KTERÉ JSOU VŮČI NÁM NESPRAVEDLIVÉ

-         DOSTALI JSME PARTNERA, KTERÝ  SE PO ČASE UKÁZAL JAKO NEVHODNÝ

-         NAŠE DĚTI JSOU IINÉ, NEŽ JSME OČEKÁVALI

-         LIDÉ KOLEM NÁS SE CHOVAJÍ  NEBO MAJÍ JINAK, NEŽ BYCHOM POTŘEBOVALI NEBO OČEKÁVALI

-         ŽIJEME VE SPOLEČNOSTI, KTERÁ JE JINÁ, NEŽ JSME PŮVODNĚ  MYSLELI

-         PŘIŠLI JSME O VĚCI NEBO O LIDI NEBO O SNY, NA KTERÝCH NÁM SKUTEČNĚ ZÁLEŽELO

-         A VŮBEC I MY SAMI JSME ÚPLNĚ JINÍ, NEŽ BYCHOM CHTĚLI

Shrnutí:  VYČÍTÁME „ŽIVOTU“, ŽE JSME  DOSTALI TO, CO JSME NECHTĚLI A NEDOSTALI TO, CO JSME CHTĚLI.

Vztahové potřeby člověka – citlivá období – citlivé oblasti

•          být přijímán s úctou

•          být respektován

•          být milován

•          být osobně – konkrétně důležitý

•          přijímat a poskytovat podněty

•          být v harmonii se sebou  a s okolím

KŘIVDA – VNÍMANÁ  NESPRAVEDLNOST

•          NARUŠENÍM  VLASTNÍCH PŘEDSTAV

•          NARUŠENÍM OSOBNÍCH HRANIC

•          NARUŠENÍ OSOBNÍHO POJETÍ SPRAVEDLNOSTI

•          NARUŠENÍM OSOBNÍ DŮLEŽITOSTI

•          NARUŠENÍM OBRAZU O SOBĚ

•          KŘIVDA SE NEVYHNE NIKOMU; Neexistuje člověk, který by nikdy neprožil křivdu a ublížení, kterého by prodělaná křivda a ublížení nebolely.   Pocit křivdy, ublížení a nespravedlnosti   se hluboce dotýkají nitra každého člověka  a volají po vyrovnání, odplatě a pomstě.

•          Na míru, hloubku a intenzitu zranění a křivdy neexistuje „metr“, žádný etalon, podle nějž by se spravedlivě měřilo všem stejně

PŘI KŘIVDĚ DOCHÁZÍ K POKŘIVENÍ VNÍMÁNÍ SVĚTA, PRAVDY A POTŘEB

Postoje k pocitu křivdy

•          neuvědomuji si ji – lze to? NEJSEM V KONTAKTU SÁM SE SEBOU

•          uvědomuji si ji a tiše trpím

•          uvědomuji si, ale pěstuji si scénář „moci“ - neodpuštění

•          uvědomuji si, ale pěstuji si scénář „oběti“ „mučednický syndrom“/ MOHU TÍM TRESTAT DRUHÉ

•          uvědomuji si ji, ale přesouvám řešení jinam než k původci (nemohu, nechci, neumím jinak)

•          uvědomuji si, ale hledám způsob satisfakce (přímá či nepřímá)

•          uvědomuji si  a hledám způsob odplaty

•          uvědomuji si ji a řeším

NEODPUŠTĚNÍ

•          střet představ

•          hněv – signál narušení

•          hledání viníka

•          přerušení  komunikace o problému

•          vzrůstající pocit křivdy

•          „hýčkání“ osobní moci nad druhým

•          scénář oběti

ZÁKLADNÍ  POJEM HRA S PÍSMENY SE SLOVY

KŘIVDA – KŘIVÝ, KŘIVÁ PRAVDA KŘIVÁ SPRAVEDLNOST  

ODPUŠTĚNÍ -  OD SLOVA – PUSTIT – DOPUSTIT - PŘIPUSTIT – OPUSTIT - ODPUSTIT

PROČ ODPOUŠTĚT ?

•          neodpuštění negativně ovlivňuje celý život člověka, včetně jeho těla a psychiky.

•          zanedbané, potlačené a někdy i zdánlivě zapomenuté křivdy nic neřeší. Působí destruktivně.

•          neodpuštění člověka ničí, rozkládá a znepokojuje. Je zdrojem napětí a podrážděnosti.

•          mnohdy se neuzdravené křivdy mění  ve zdroj ubližování druhým. Ať už totiž člověk chce nebo ne, předává to, co sám zakusil dále. Potřebuje se utrpení zbavit a tak ho přesouvá dál. Ono se k němu pak ale vždy navrací…

•          skrze odpuštění se člověk stává vnitřně nezávislým na negativním vlivu zla. Ukřivdění pak ztrácí svou zničující moc.

Co brání odpouštění?

o       NĚKTERÁ UBLÍŽENÍ JSOU TAK HLUBOKÁ, ŽE PRO PŘEŽITÍ ZVOLILO NAŠE “ JÁ „ FORMU a mechanismus OBRANY –DISOCIACE – ODŠTĚPENÍ TÉ ČÁSTI NAŠÍ BYTOSTI, KTERÁ NESE TRAUMA. DOJDE KE ZTRÁTĚ  PRAVDIVÉHO KONTAKTU S REALITOU – PRO PŘEŽITÍ JSME SI VYTVOŘILI URČITÉ STEREOTYPY, KTERÉ TUTO BOLEST ODSOUVAJÍ NÍŽ A NÍŽ V NAŠEM VĚDOMÍ. Přes všechnu snahu však v nás tato bolest zůstává a na nevědomé úrovni se podílí na našem vnímání, reakcích, postojích.

•          strach ze znovu   prožívané bolesti   ublížení

•           obava z vlastních   emocí, postojů,  projevů

•           potlačení emocí –   prožitá bolest   „zazdila“ kontakt se  sebou – nevědomé  motivy

•           strach z opuštění

•           strach z opakování ublížení

Odpuštění je jednostranný akt

•          jestliže je naše odpuštění podmíněno jeho přijetím, zřídkakdy odpustíme.

•          nemůžeme ty, jimž chceme odpustit, nutit k tomu, aby odpuštění přijali.

•          možná toho nejsou ani schopni, ani ochotni to udělat - možná ani nevědí a necítí, že nás zranili.

•          jediní koho můžeme změnit, jsme my sami.

•          odpuštění druhým, to je především nejprve uzdravení našeho vlastního postoje

Chceš-li být otrokem nějakého  člověka,  nesnášej ho.

Pak s tebou bude ráno, po celý den i v noci. Tenhle člověk s tebou bude také jíst a naruší tvé trávení.

Zničí tvou schopnost koncentrace, zničí každou příjemnou chvilku  a zbaví tě tvého drahého pokoje i radosti.

Své štěstí vkládáš do jeho rukou. Dáváš mu skutečnou moc nad sebou samým...                                 (John Powell)

ODPUŠTĚNÍ A EMOCE

•          odpuštění je založeno na připuštění vlastních emocí

•          jaké emoce se objevují ? MOHU SI JE VŠECHNY DOVOLIT? NELEKAJÍ MNE? JE MOŽNÉ, ŽE JSEM SCHOPEN TĚCHTO NEGATIVNÍCH EMOCÍ?

•          odpuštění : přichází po hněvu, ne před ním.

Stupně:

•          připuštění bolesti od druhého

•          uvědomění si vlastního prožívání

•          rozzlobení se – konstruktivní hněv – síla k akci, síla k „propuštění“

•          nabídka - přijetí smíření

Odpustit  znamená vlastně pustit „nepřítele“, kterého už držím,  a tak jej mám ve své moci.  Škrtnout mu jeho dluh.

Odpuštění dávat –  odpuštění přijímat     co je těžší?

•          přijat odpuštění znamená uznat svoji chybu

•          nabídnout odpuštění znamená vymazat svůj nárok na splátku osobní představy spravedlnosti

•          odpuštění znamená mnohdy „vyvázání“ toho druhého – propuštění do svobody – pak už nad ním nemáme moc

ODPUŠTĚNÍ NESCHVALUJE ZLO

•          odpuštění musí souviset s šancí vztahu   k člověku a s nápravou „narušených“ věcí.

•          odpuštění nesmazává důsledky špatných činů

•          „nevyrovnané účty“ – přetrvávání pocitu viny, pocitu křivdy nepřináší osvobození, spíše pomstu, která plodí další zlo, zášť a nenávist (i sebetrestání).

ODPUSTIT NELZE "NA POVEL"

•          rychlé a levné rady typu: "musíš hned odpustit", "zapomeň na to", "čas léčí rány" jsou neúčinné a k opravdovému odpuštění vedou jen zřídka – spíše vedou k prohloubení k pocitu nedostatku pochopení a porozumění ze strany okolí

•          Vyrovnání se s křivdou, odpuštění a uzdravení je dynamickou záležitostí, která mnohdy potřebuje svůj čas.

 

KROKY NA CESTĚ ODPUŠTĚNÍ

•          jako lidé máme hodnotu, i když se právě necítíme chápáni, doceňováni, milováni

•          odpuštění je procesem, jehož motivem je spíše rozhodnutí, než pocity.

1.PŘIZNAT SI   FÁZE ZVĚDOMĚNÍ, ZNOVUPROŽITÍ, „ODHALENÍ“,

•          POCIŤOVANOU KŘIVDU

•          NEGATIVNÍ EMOCE A SVÁ ZRANĚNÍ.

•          ŽE MI VZNIKLÁ SITUACE VADÍ A ŽE MĚ BOLÍ.

•          ŽE MÁM PROBLÉMY ODPUSTIT a že možná viníkovi nepřeji rozhodně nic dobrého.

 V této první fázi je třeba před sebou své pocity nepotlačovat a nic si nenalhávat.

2. POJMENOVAT SVÉ POCITY     FÁZE ZASTAVENÍ A POJMENOVÁNÍ, VYJÁDŘENÍ

CO CÍTÍM? JE TO ZLOST, SMUTEK, HNĚV,

Je důležité:

•          SVÉ POCITY SLOVNĚ FORMULOVAT.

•          ABY V TOMTO KROKU NEBYL ČLOVĚK SÁM.

Mohl by totiž upadnout do pasti sebelítosti, která člověka uzavírá a znemožňuje jeho rozvoj.

3. NAHLÉDNOUT NA KŘIVDU NEZAUJATĚ    FÁZE ODSTUPU – NADHLEDU

•          z jiného úhlu, nadhledu, či odstupu.

•          připustit si, že vzniklá situace může mít i jiná hlediska, než ta, která vidíme úhlem svého pohledu.

uvědomit si, že ukřivdění je obecnou lidskou záležitostí.

4. SNAŽIT SE POCHOPIT TOHO, KDO NÁM UBLÍŽIL   FÁZE POROZUMĚNÍ

•          možná, že dotyčný člověk nejedná vědomě zle.

•          jeho jednání třeba ovlivňuje jeho nevědomé motivy a špatné zkušenosti.

•          často lidé jednají zle, protože ani jinak neumějí.

5. ROZHODNOUT SE NEŠKODIT A ZŘÍCI SE POMSTY – FÁZE ROZHODNUTÍ

•          nepřát, ani nepůsobit viníkovi zlo.

•          rozhodnout se ho přijmout jako člověka, bez ohledu na jeho vinu.

•          nemluvit o něm zle před lidmi.

6. PROPUSTIT „KE SVOBODĚ“ - FÁZE OPUŠTĚNÍ  KŘIVDY

•          vyjádřit porozumění pro jeho reakce

•          sdělit své rozhodnutí

•          potvrdit mu, že vztah je „svobodný“ – nic není „dlužen“

•          umožnit protistraně prožívání zdaru

nejedná se o zahlazení negativního prožitku či zkušenosti,m ale přijetí této zkušenosti jako součásti osobního životního příběhu

7. RADOVAT SE – FÁZE UZDRAVENÍ NARUŠENÝCH EMOCÍ

•          z odvahy k přiznání vlastní slabosti – jsem zranitelný

•          z odvahy připustit mnohostrannost pohledu

•          ze síly k rozhodnutí nelpět na svém „nároku“ narovnání křivdy

•          z lidskosti projevující se touhou po harmonii vztahů a z jednání, které k tomu směřuje

•          z prožitku osvobození (téměř vždy trpí obě strany, často i okolí)

•          z osobního růstu – kdy vítězí „logika srdce“

Účelem odpuštění není  změnit druhého člověka, ale změnit vlastní postoj,  myšlenky,  vlastní negativní stav.

Odpuštění je projevem ochoty podívat se na otázku sporu z vyššího hlediska a vidět vše z nadhledu.

Odpuštění neznamená servilnost  (servus je otrok), ale naopak svobodné postavení se nad to, oč se jedná.
Je to pohled na věc, o kterou jde, z vyšší perspektivy.

Oč vlastně při odpuštění jde?

Jde o rozhodnutí  již dál netrpět, nevyžívat se v nenávisti a zlobě, vzdát se touhy nadále zraňovat druhé
a zároveň se také vzdát touhy zraňovat sebe pro to, co se odehrálo v minulosti.

Odpuštění je šance… ke svobodě

•          k uzdravení

•          k  osobnímu růstu

•          k naději

SMÍŘENÍ  je „setkání“ dvou odpuštění

•          je dvoustranný akt

•          je to vztah založený na odpuštění

•          je to „nové setkání“ starých známých

•          není zapomenutí toho, co ublížilo

•          je šance být lidmi navzdory „všem předpokladům“

METODA  PEVNÉHO OBJETÍ podle Jiřiny Prekopové

JAKO ZPŮSOB 

•          řešení konfliktů,

•           odpuštění

•           smíření

Forma:

•          MEZI MATKOU A DÍTĚTEM

•          MEZI RODIČI A MALÝMI DĚTMI

•          MEZI DOSPĚLÝMI A JEJICH RODIČI

•          MEZI PARTNERY

Odpuštění je způsob,  jak zabránit tomu,  aby nám minulost diktovala, jak má vypadat budoucnost.

Augustyn, J.: Křivda, odpuštění, smíření. Praha: Karmelitánské nakladatelství,

Crabb, L. Umění přiblížit se. Praha: Návrat domů

Crabb, L.: Manželství je vztah. Praha: Návrat domů;

Grün, A.: Buď dobrý sám k sobě. Praha: Karmelitánské nakladatelství

Grün, A.: Škola odpuštění. Praha: Karmelitánské nakladatelství

Chapmann,G. Hranice. Praha: Návrat domů

Chapmann,G. Milovat navzdory všem předpokladům. Praha: Karmelitánské nakladatelství

Lachmanová,K.: Vězení s klíčem uvnitř. Praha: Karmelitánské nakladatelství

Kopřiva,P. a další: Respektovat a být respektován. Kroměříž: Spirála

Křivohlavý,J.: Pozitivní psychologie. Praha: Portál

Nouwen,H. Návrat ztraceného syna. Paulínky

SHRNUTÍ

•          ODPUŠTĚNÍ JE ZÁKLADNÍ PŘEDPOKLAD

o       ZDRAVÉHO VZTAHU A JEHO FUNGOVÁNÍ

o       HARMONICKÉHO ŽIVOTA – ZDRAVÝ VZTAH K SOBĚ, K BOHU, K DRUHÝM LIDEM

o       A  PODMÍNKA ZRÁNÍ ČLOVĚKA

 

•          ODPUŠTĚNÍ JE PROCES, KTERÝ MÁ SVŮJ ČAS A MÁ TAKÉ NĚKOLIK ROVIN, KTERÉ JE NUTNÉ PRO ZDRAVÝ ŽIVOT ZASÁHNOUT – NEJEN TEDY MYŠLENKOVÉ A ROZUMOVÉ ODPUŠTĚNÍ, ALE ZEJMÉNA, A TO JE TO „TĚŽKÉ“  - EMOCIONÁLNÍ UZDRAVENÍ

 

•          ODPUŠTĚNÍ ZNAMENÁ  VĚDOMĚ OPUSTIT KŘIVDU A PUSTIT TAKÉ POTŘEBU VLASTNÍHO  POJETÍ NAROVNÁNÍ

 

•          ODPUŠTĚNÍ PROBÍHÁ V NĚKOLIKA FÁZÍCH – DOPUSTÍME, ŽE SE NĚCO UDÁLO, NĚCO CO NÁS ZRANILO – PAK  NĚJAKÝ ČAS TATO UDÁLOST V NÁS HNÍZDÍ, DĚLÁ I NÁROKY NA NÁŠ  ŽIVOTNÍ POSTOJ A POCIT ŽIVOTNÍ SPOKOJENOSTI – POKUD PŘIPUSTÍME, ŽE PRÁVĚ TOTO ZPŮSOBUJE NAŠE ŽIVOTNÍ ZKLAMÁNÍ, JSME NA DOBRÉ CESTĚ K OSVOBOZENÍ. PROTOŽE VĚDOMÉ ROZHODNUTÍ ZBAVIT SE POUTA  KŘIVDY JE PRVNÍM KROKEM K UZDRAVENÍ. VNÍMÁME V TÉTO FÁZI TZV. NAHOU PRAVDU O SOBĚ A UBLÍŽENÍ

 

•          PO PŘIPUŠTĚNÍ, ZVĚDOMĚNÍ BOLESTI , KTEROU V NÁS PROŽITÁ KŘIVDA VYVOLALA DOCHÁZÍ  K POJMENOVÁNÍ POCITŮ, ZNOVUPROŽITÍ  A VYJÁDŘENÍ BOLESTI, K ZASTAVENÍ A NALEZENÍ SKUTEČNÝCH A PRAVDIVÝCH EMOCÍ, KTERÉ NÁM NEDOVOLUJÍ  ŽÍT V RADOSTI. TATO FÁZE JE HODNĚ BOLAVÁ, CITOVĚ NÁROČNÁ – ALE NEZBYTNÁ. UMOŽŇUJE TOTIŽ VYTVOŘIT PRAVDIVÝ OBRAZ O NÁS SAMOTNÝCH, O HLOUBCE NAŠÍ BYTOSTI, ALE I O HLOUBCE ZRANĚNÍ.

 

•          V DALŠÍM KROKU JE POTŘEBA NAHLÉDNOUT NA SVOU SITUACI UBLÍŽENÍ Z VÍCE STRAN. ČEHO KONKRÉTNĚ SE TATO RÁNA DOTKLA V MÉ OSOBNOSTI? CO VŠECHNO V TOM HRAJE SVOU ROLI? JE TO FÁZE NÁHLEDU

 

•          PAK NÁSLEDUJE FÁZE POROZUMĚNÍ JEDNÁNÍ A MOŽNÁ I PŘÍČINĚ A MOTIVŮM, CO VEDLO TOHO KDO NÁM UBLÍŽIL K JEHO ČINU

 

•          PO TOMTO VŠEM NÁSLEDUJE FÁZE ROZHODNUTÍ A ZŘEKNUTÍ SE PRÁVA VLASTNÍ POMSTY ČI VYROVNÁNÍ KŘIVDY – ZDE NEJČASTĚJI DOCHÁZÍ K ODDĚLENÍ VNÍMÁNÍ ČLOVĚKA A JEHO ČINU – I BŮH MILUJE HŘÍŠNÍKA A NENÁVIDÍ HŘÍCH –NJEDE O TO, SMAZAT CO SE STALO, ALE PŘIJAT TOHO, KDO DĚLAL ZLE A PONECHAT NA NĚM NESENÍ DŮSLEDKŮ JEHO ČINNOSTI

 

•          FÁZE „PROPUŠTĚNÍ NA SVOBODU“ – EMOČNÍ UZDRAVENÍ – NIC MI DRUHÁ STRANA NENÍ DLUŽNA EMOČNĚ – JE PROSTÝ „SPLÁTKY DLUHU“

 

•          POSLEDNÍ FÁZE JE ZNÁMKOU PROŽITÉHO ODPUŠTĚNÍ – JE TO SLAVNOST RADOSTI, SLAVNOST SVOBODY, LEHKOSTI A LÁSKY

 

 

PROTOŽE ODPUŠTĚNÍ JE LÁSKA PŘESAHUJÍCÍ SPAVEDLNOST