Špína

Víte, kolik lidí vydělává na špíně? Počínaje uklízečkami, přes popeláře (mimochodem firmy, které se tím zabývají, si vůbec nestojí špatně),  výrobce praček, myček, vysávačů, pracích a čistících prostředků až po kosmetické koncerny. Kolik lidí by přišlo o práci, kdyby nebylo špíny?

Všichni výše jmenovaní i nejmenovaní se špínou bojují, ale pak tady máme lidí, kteří špínu chtě, nechtě vyrábí. Většina této špíny se dá celkem snadno odstranit, ale k úklidu znečištěného ovzduší jsme se ještě nepropracovali. Proto jsou tady různé limity, jejichž dodržování hlídají kromě hygieniků také ekologičtí aktivisté.

Existuje však ještě jiná špína, která nemá skoro žádné limity a která nevzniká jako vedlejší, ale hlavní produkt. Tato špína zamořuje naše duše a je tudíž mnohem nebezpečnější, než jakékoliv jedovaté zplodiny. 

Narodil jsem se, a také nějakou dobu vyrůstal, v hliněném domečku, pokrytém slámou. V té době jen málokdo věděl, co je vysavač, ale všechny místnosti byly čisťoučké. V té době také ještě skoro nikdo nevěděl, co je to daňový podvod, tunelování nebo pornografie, ale když se ve vesnici objevil podvodník, zloděj nebo lhář, věděli jsme i my, děti, že je to zlý člověk. Kdyby se dnes někdo odvážil nazvat „úspěšného“ tuneláře nebo jiného podvodníka zlým člověkem, vypadal by směšně, ale mohl by být také obžalován z urážky na cti. (Ach jo, jaký význam má dnes slovo „čest“?) 

Srovnáte-li objem nákladů na odstraňování materiální špíny s prostředky, které se vynakládají třeba na potírání pornografie, nemůže vás to nechat lhostejnými.

Znamením křesťana, tedy člověka, který se narodil z vody a z Ducha, je čistota. Nevím jak vás, ale mě dnešní čtení nenechává na pokoji. Nemá cenu kličkovat. Hřích není jenom nějaký duševní smog, ale ta nejjedovatější špína, která může otrávit nás i naše okolí. Ještě že existuje „čistící“ prostředek i na takovou špínu: „… krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu.“ (1J 1,7)