Slavit Velikonoce, ale kdy?
Katolické církve a pravoslavné nejsou jednotní ve způsobu výpočtu dne slavení Velikonoc. Kořeny této nejednoty sahají až k samotným počátkům života církve. Více se doslechnete v rozhovoru s teologem Waleriánem Bugelem, který vysíláme v pondělí 25. dubna 2011 v 9.30.
První křesťané se museli nejprve vypořádat s problémem, zda chtějí slavit Velikonoce ve stejnou dobu, kdy Židé slaví Pesach. Jenže ani Židé nebyli jednotní. Někdy dokonce, aby vyhověli všem, slavili Pesach dvakrát v jednom roce. Navíc tento svátek připadá vždy na 14. Nissan, bez ohledu na to, který je den v týdnu. Křesťané inklinovali spíše ke slavení Velikonoc v den, kdy byl Ježíš vzkříšen, tedy v neděli.
V antice používali Římané a jim podmaněné národy tzv. juliánský kalendář. Byl přesnější, než který úživali do prvního století př. Kr., ale přesto obsahoval chyby. Nakonec se stal i "křesťanským" kalendářem. Po staletích ale byla stále zřejmější nepřesnost juliánského kalendáře. V šestnáctém století byl o deset dní pozadu oproti astronomické skutečnosti. Termín Velikonoc pak někdy vycházel na léto a po staletích by mohl připadnout Hod Boží velikonoční dokonce až na podzim. Bylo nutné zasáhnout.
Reformu kalendáře nechal provést papež Řehoř XIII. v roce 1582. Proto se mu také začalo říkat gregoriánský kalendář. Dnes se podle něj řídí většina světové populace, alespoň ve světských záležitostech. V šestnáctém století už ale byla církev téměř pět století rozdělená na východní a západní. Zatímco tedy v Evropě platil nový gregoriánský kalendář, na východě se stále řídily starým nereformovaným juliánským kalendářem. Dnes už mnoho pravoslavných církví přešlo na gregoriánský, ale ne úplně. Právě ve vypočítávání dne slavení Velikonoční neděle se často drží staršího tradičního způsobu.
