Schütz Musikalische Exequien
S nedělní ranní duchovní hudbou, která nás bude provázet od osmé do deváté hodiny, se vydáme za postně laděnými skladbami Heinricha Schütze.
Německý skladatel Heinrich Schütz (1585-1672) se zasloužil o to, že se německá hudba dostala ze stínu hudby italské. Přitom sám Schütz byl velkým obdivovatelem Claudia Monteverdihoa žákem Giovanniho Gabrieliho. Schütz však velkou znalost italské hudby doplnil německou mentalitou. Jeho tvorba v sobě nemá nic z italské lehkosti a jiskrnosti. Je spíše vážná, ale zároveň lyrická, smutná, ale i niterná, dramatická avšak ne teatrální. Můžeme snad namítnout, že pro baroko je málo efektní. O to více je ale hluboká a meditativní. K vrcholným dílům Heinricha Schütze patří Davidovy žalmy, Vánoční oratorium, Matoušovy pašije, či Sedm slov Vykupitelových. My jsme k nedělnímu poslechu vybrali skladbu nazvanou Musikalische Exequien. Toto dílo je rozděleno do devíti postupně gradujících částí. Začíná poněkud pochmurným Koncertem ve formě smuteční pohřební mše, na nějž navazuje moteto "Pane, jen když mám Tebe", které budeme muset z časových důvodů vypustit. Navážeme až canticem "Nyní můžeš propustit svého služebníka" a částmi: "Neboť tak Bůh miloval svět", "Blahoslavení jsou mrtví" a "Tak vystupují k Ježíši Kristu". Celá skladba vrcholí třemi závěrečnými částmi nazvanými: "Já jsem vzkříšení a život", “Ó můj Pane Ježíši” a "Nebesa vypravují".
