Abychom lépe pochopili smysl Velikonoc…

Abychom lépe pochopili smysl Velikonoc…
22. března 2013 Postní doba, Velikonoce Autor: Jaroslav Kratka

Postní dobu většinou vnímáme jako duchovní přípravu na Velikonoce, což je určitě správné a nanejvýš užitečné. Otázkou je, jestli opravdu víme, co to ty Velikonoce vlastně jsou.

Nikdy nezapomenu na děti z jednoho dětského domova na Ukrajině. Když jsem se jich ptal, na co se nejvíc těší o Velikonocích – a tam se tyto svátky slaví opravdu okázalé, odpověděli, že se ani tak netěší na velikonoční neděli, jako na tu další sobotu. Tam je totiž taková zvláštní tradice, že se v ten den vzpomíná na zemřelé u jejich hrobů a to tak, že se tam něco pojí, něco vypije a něco z toho se nechává na hrobech. Tyto děti se po setmění přikrádali na hřbitov a jak sami říkali, je to lepší, než na štědrý večer.
Je tomu už dvacet let a věřím, že dnes je to jiné, ale toho pocitu úzkosti se nikdy nezbavím.

A co my, jakou radost nám přináší Velikonoce? Na co se my nejvíc těšíme?

Také naše národy mají své tradice, některé z nich naši víru upevňují, jiné ji naopak deformují.
 
Postní období sice začíná Popeleční středou, ale jsou tady ještě Masopustní průvody, kterých v posledních létech značně přibývá. Málokdo si však uvědomuje, kolik je v takovém průvodu pohanských prvků. Například medvěd, nejdůležitější maska, je symbolem plodnosti a tak bychom mohli pokračovat, ale když v takovém průvodu uvidíte chlapa, převlečeného za kněze, který má za pasem pornokazetu, pochopíte, že z takového masopustního průvodu má největší radost ďábel.
Jinými slovy, kdo vnímá Velikonoce jenom jako jakousi, byť církevní tradici, ten vůbec nechápe jejich smysl.

Smysl Velikonoc lépe pochopíme, když si připomeneme jejich starozákonní původ. Poslední ránou, kterou Bůh uvedl na faraóna a na celý Egypt, byla smrt prvorozených.
„Na domech, v nichž budete, budete mít na znamení krev. Když tu krev uvidím, pominu vás a nedolehne na vás zhoubný úder, až budu bít egyptskou zemi.“ (Exodus 12,13)
Egypt, jak víme, je starý způsob života, života bez Boží milosti, a faraón je prototyp ďábla, který člověka zotročuje hříchem. Tyto otroky čeká jistá smrt, protože odplata za hřích je smrt. (Ř 6, 23) 
Hospodin skrze Mojžíše slíbil vyvést Izraelity z tohoto otroctví. Podmínkou však bylo zabít beránka a jeho krví potřít veřeje dveří. Anděl, který měl vykonat rozsudek smrti, nevkročil do takto označených domů, protože respektoval znamení krve.  K tomu měli ještě ve chvatu sníst beránka a rychle pryč. 
Ten beránek , "…beránek Boží, který snímá hřích světa“ (J 1,29),  je Pán Ježíš, jehož krev nás očišťuje od hříchů a chrání nás před Božím trestem, zároveň nás zbavuje nadvlády satana a vede do „země zaslíbené“, kde je Pánem On.
Mojžíš je prototyp Krista. Přechod přes Rudé moře představuje křest, který udělá „tlustou čáru“ za starým způsobem života. Křest nás nejenom zbavuje hříchu – dědičného i všech vlastních, ale je také smlouvou mezi Bohem a námi.
Aby to bylo ještě silnější, stává se při ukřižování našeho Pána ještě něco zvláštního: „Když přišli k Ježíšovi a viděli, že je již mrtev, kosti mu nelámali, ale jeden z vojáků mu probodl kopím bok; a ihned vyšla krev a voda.“ (J 19,33-34) Voda – svátost křtu, krev – svátost eucharistie.
Bez těchto svátostí a jejich dynamičnosti, tedy bez jejich mocného působení v našich životech, jsou Velikonoce pouze svátkem jara, kraslic a pomlázky.

Velkým pátkem začíná také doba Nové smlouvy: „Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá." (Lk 22,20) 
Oběť Pána Ježíše nepochopíme bez toho, abychom pochopili starozákonní oběti za hřích. Co jiného měly znamenat tyto oběti, než výchovu a přípravu k pochopení Ježíšovy oběti? Jakoby Hospodin říkal: „Odplata za hřích je smrt, ale místo tebe, ty hříšný člověče, umře toto nevinné zvířátko a jednou, až za vás za všechny umře Beránek Boží,  naplní se všechny tyto oběti.“ A pak se to stalo: „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa.“ (Jan 1,29) Tak ho uvedl Jan Křtitel a tak to dodnes vyznáváme při každé Eucharistii.
Podobně nám to připomínají slova Písma z Listu Židům:
„Jestliže již pokropení krví kozlů a býků a popel z jalovice posvěcuje poskvrněné a zevně je očišťuje, čím více krev Kristova očistí naše svědomí od mrtvých skutků k službě živému Bohu! Vždyť on přinesl sebe sama jako neposkvrněnou oběť Bohu mocí Ducha, který nepomíjí. „

Pán Ježíš nezemřel za nás na golgotském kříži jenom proto, abychom neměli strach z pekla, nezemřel ani proto, abychom se zbožně tvářili, ale abychom zbožně žili. A zbožně žije jenom ten, kdo svým životem slouží Bohu.

Proglas v novém

 

Regiony

Regiony

Partneři

Slyš.to
Tv Noe
Katolický týdeník
Partner
Charita ČR
Signály.cz
Česká tisková kancelář
Likvidace lepry
T-Mobile
Rádio Lumen
Víra.cz
PFM Group