Myšlenka na den

Každé ráno ho pozoruju. Mám o něj velkou starost. Nevypadá totiž vůbec dobře. Už od Vánoc churaví, tváří se omrzele a unaveně, ztrácí barvu, zasychá a vadne. Ještě aby mi tak umřel! Můj kroton, letitá krásná dekorace mého okna v ložnici.

Zima mu v našem tmavém bytě nikdy moc nesvědčila, ale tak bídně jako letos snad ještě nikdy nevypadal. Všechna červená a žlutá barva z jeho listů zmizela, spousta listů opadala a ani nenasazoval žádné nové. Zneklidněna jeho špatným zdravotním stavem jsem jej přestěhovala z ložnice na protekční místo v kuchyni. Na kuchyňském okně je v zimě nejsvětleji. V lednu se to ještě nemá, ale trošičku jsem ho přihnojila. Vlhkou žínkou jsem setřela prach z listů a starostlivě k němu promlouvala: „Přece mě neopustíš? Tolik let jsme spolu prožili, viděls děti ještě malé a teď už jsou z domova. Pamatuješ tolik kapitol z dějin naší rodiny. Však jen počkej, už jen únor, březen, duben a půjdeš zase ven na sluníčko. Vždycky ti to na čerstvém vzduchu tak svědčí. Vyberu ti na balkoně hezké místo, abys nebyl na úpalu a ani nestál v průvanu. Tak ještě vydrž.“

Dnes ráno jsem si všimla, že zaschlé konečky výhonů nějak ožily. Už nejsou oschle hnědé, ale zazelenaly se. Připadá mi to, jako když pacientovi poklesly teploty a horečka zmizela. Obrací se to k dobrému. Ještě není úplně vyhráno, zálivka bude chtít největší opatrnost a nemělo by ho ofouknout, ale zdá se, že se rozhodl žít.

Není to snad štěstí?

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.