Jitka Ingrová

Jsem vinařova dcera, která má tu Moravu prostě ráda. A na naší řeči miluju to, že má neskutečné množství podob. Mezi mé oblíbené moravské výrazy patří např.: henkaj (támhle); včilkaj (nyní); ňúrat zgúňat (hledat něco dobrého); neglajdaj sa (nehoupej se); pohnětat sa (válet se); šak ba (souhlas); Moje nervy! (zděšení); Ó, matko! (zaskočení); Já su trubec! (když se mně něco nepovede); tož nekup to tým děckám (když se mně podaří koupit něco za výhodnou cenu); Ty jsi borka!; Ty si pazúr! (chudák brácha, ten si toho titulu v životě užil… teď už je na mě ale hodný J); záhryzek (zákusek); palica (hlava); keloně (zuby); rožni! (rozsviť)… a našlo by se toho ještě víc. Když jsem bydlela na kolejích s holkama z Vysočiny a jižních Čech, vytvořily tzv. „Jíťo-český slovník“, abychom se vůbec domluvily J. A moc ráda jsem vymýšlela jména našim kočkám a kocourům. Chudáci, kdyby tomu rozuměli, tak bych asi nepřežila, ale vy to přežijete J. Tak tedy po dvoře nám běhala např. Špinavá hadra, Žínka, Lufa (to byla trojčata a asi si dovedete představit, jak vypadala J). Pak tam byl Eňoš, Frycek, Tříska, Ucho Čurbesák z Kounice alias Gongiš (to už bylo téměř šlechtické jméno J)…

A věci, za které jsem v životě vděčná: za dar života; za dar víry; za moji rodinu; za smysl pro humor; za dar druhého člověka; za lásku ve všech jejích úžasných podobách; za Boha, který mě neustále překvapuje tím, jak je blízký; za Jeho Lásku, která se neumí zmenšovat ani unavit…

Díky moc za to, že jste s námi!