Funkce: redaktor/ka, bývalý externista Nick: HaStr
Po studiu na čtyřech různých základních školách jsem byla nucena opustit svou milovanou Vysočinu a vydat se na studia do Brna. Střední školu jsem naštěstí tak často měnit nemusela a v roce 2017 jsem úspěšně odmaturovala na Cyrilometodějské střední pedagogické škole obor Pedagogické lyceum. Od té doby jsem díky městskému vzduchu v Brně zmoudřela i zkrásněla a nyní se při svých studiích na Pedagogické fakultě MU věnuji práci v Proglasu. Navštěvuji Scholu brněnské mládeže, protože mi to zatím mládí dovoluje. Miluji sport a aktivně se zajímám o politiku.
Závěrečný díl seriálu Rodina bez filtru se věnuje tématu, u kterého se může zdát, že s rodinou vlastně ani nesouvisí. Povídám si v něm s Terezou Kozderovou o tom, jaké je to žít v 37 letech “single”, tedy bez životního partnera. Jak těžké je každý den přijít do prázdného bytu? A kdo je tedy její rodinou?
Jak se Klára cítila po zkušenostech se sexuálním násilím? A jaké jsouběžné vyšetřovací postupy nebo společné znaky pachatelů? Nabízíme vám příběh Kláry Vobořilové, která se nám ozvala s tím, že chce o prožití sexuálního násilí a zneužití poprvé veřejně promluvit. Ve druhé části pořadu mluvíme s právničkou Lucií Hrdou, která se specializuje na sexuální a domácí násilí.
Jakub Malý a Karel Müller. Dva evangeličtí faráři, kteří začali natáčet videa pro mládež ve farnosti. Teď jsou z nich faráři-youtubeři, kteří jsou se svým kanálem Pastoral Brothers skloňováni v médiích a ocitají se v různých žebříčcích významných osobností Česka. Ve videích a na sociálních sítích působí kvůli evangelizaci, ale i kvůli tomu, aby vyvraceli předsudky o církvi a přibližovali Bibli běžnému životu. Kromě těchto témat jsme v rozhovoru probírali také rozdíly mezi evangelíky a katolíky, o vztazích a o tom, jestli by se církev měla přizpůsobovat stylu života současné doby.
Herečku a zpěvačku Barboru Hrzánovou jsem poprvé viděla už jako malá na představení Hrdý Budžes, které se mi nikdy neomrzí. Po několika letech jsem se s ní setkala na demonstracích, kde mě zaujal její zápal pro spravedlnost a morálku. Ale taky mě překvapilo, že se jako herečka, zvyklá vystupovat před tisíci lidí, zdráhala na závěr protestu zazpívat českou státní hymnu. Nejsou to totiž jen noty a slova, jak sama říká. S vnitřní svobodou také úzce souvisí její cesta víry, která byla pestrá a nakonec ji dovedla zpět ke křesťanství.
Elišku Podzimkovou jde jen těžko zařadit do nějaké pracovní škatulky. Obzvlášť, když se tomu sama vyhýbá. Já bych ji nejspíš označila jedním slovem: umělkyně. Je ilustrátorkou, grafičkou a fotografkou na volné noze. Ve svých devětadvaceti letech má za sebou už mnoho úspěchů a zážitků, ale také rakovinu, která jí byla diagnostikována v šestnácti letech.