O pouti, o smrti a o přátelství
Sobota a neděle byly dny velkých kontrastů. Hluboká radost a hluboký zármutek. Vše rámováno radostnou nadějí velikonoční.
Bude řeč o 3. rozhlasovej púti slovenského kresťanského rádia Lumen do Sanktuária Božieho milosrdenstva v Krakowe - Lagiewnikach. Mimochodem - možná je to jediné místo světa, které krátce po sobě navštívili dva po sobě jdoucí papežové: v roce 2002 Jan Pavel II, v roce 2006 Benedikt XVI.
Po příjezdu s Kateřinou a Jiřím Vitouchovými jsme se prodrali na místo bohoslužby. Svatyně je "maličká" - odhaduji, že se do ní nevejde víc než 10.000 lidí. Oltář však byl připraven venku. Proč, to jsme pochopili po náhodném nahlédnutí přes zábradlí ochozu: na travnaté ploše pod námi bylo dalších snad 15.000 přátel, posluchačů Lumenu.
Téma znělo: Rodina - škola Božího milosrdenství. Slavnostní mše svatá, dokonalá organizace, přímý přenos, vstřícní polští domácí, přirozeně spontánní slovenští poutníci. Odpolední program sestavený z krátkých svědectví a žážitků přátel a posluchačů Lumenu, z písní k Bohu a o Bohu, proložený modlitbami, mimo jiné také velmi důležitou výzvou – prosbou o zapojení se do Duchovního doprovázení nenarozených dětí. Vždy po devět měsíců formou krátké modlitby.
Prostě pouť, jakou bych vám přál prožít, včetně únavy na ní.
Čtěte dále tiskovou zprávu (30.0 KB) z pera redaktorky Lumenu Andrei Eliášovej.
Další den, přestože to byl den Páně – neděle, bych nazval Nenávist – škola lidského nemilosrdenství. Navštívili jsme totiž místa dvou koncentračních táborů v Osvětimi. Bezradnost nad tím, co a v jakém rozsahu se mohlo před 60 roky dít, je těžko popsatelná.
Je Bůh? Opravdu je pro něho dar svobody člověku daný ani na chvíli neodebratelný? Nepozastavitelný? Smrt ale není konec, není nutně zlo. Bůh volá všechny silou vzkříšeného Syna – Ježíše Krista – právě branou smrti k životu plnému, definitivnímu, na jistotu.
Důkazem síly jeho dobroty, jeho milosrdenství jsou i ty tisíce lidí proudících nejen do kostelů, ale i do zmíněných tragických míst. Do prvních pro radost a sílu, do druhých pro pevnost v rozhodnutí, že se nikdy nesmí nic podobného opakovat. Důkazem převahy dobra nad zlem je i to, že mohu svobodně mluvit do mikrofonu a vy mě můžete slyšet a nikdo vám v tom nebrání.
Jsem vděčný slovenským přátelům v čele s otcem Jurajem Spuchľakem, že nás vzali sebou na pouť. Jak se praví v jednom pěkném rodinném filmu – mé srdce si udělalo fotku.
Dobré dny měsíce Mariina, měsíce ředitelky nejlepší rodinné školy a požehnané putování životem přeje všem milým posluchačům Proglasu otec Martin. A kdyby vás někdy náhodou omrzelo poslouchání Proglasu – přepněte dálkovým ovládáním satelitní přijímač na Lumen!