F SCÉNA 2026: Od energické smrště tanců po hudební lahůdky

F SCÉNA 2026: Od energické smrště tanců po hudební lahůdky

Již celá desetiletí je festival F SCÉNA, dnes v minimalističtější podobě letních folklorních večerů, zárukou kvalitního diváckého zážitku. Spojuje lidovou tradici s neutuchající kreativitou uměleckých tvůrců a fanoušci dobré muziky, tance či tradic mohou plně důvěřovat vytříbenému vkusu organizátorů z řad Folklorního sdružení Jánošík.

A ani letošní 29. ročník, věnovaný sbírce na Dům pro Julii, nebyl výjimkou. Doslova pod věžemi svatopetrské katedrály se po dva červencové večery potkávala kultura regionů tuzemska i zahraničí ve víru taneční energie i osvěžujícího hudebního experimentování s žánry.

Společná cesta české a slovenské vášně pro tanec

Pakliže si něco skutečně zaslouží označení “smršť”, je to rozhodně autorský pořad CESTA, tedy „CElovečerní Smršť TAnců” od Kristýny Šafánkové z Folklorního súboru Gymnik, Libora Hnáty a Tomáše Jehličky z Plzeňského lidového souboru Mladina.

Energie, s kterou výše zmíněné soubory ovládly Biskupské náměstí ve čtvrtek 23.července vzbuzuje otázku, zda by i recenze neměly být spíš vyjádřeny pohybem než pouhými slovy.

Podezřele symptomy nepřejícího počasí v podobě kapek z nebe ještě před začátkem a hlasitý program z blízkého Zelného trhu působili lehce varovně. Proud diváckého nadšení však ani jedno z toho nezastavilo a mnozí vcházeli do hlediště zkušeně vybavení pláštěnkami anebo sklenkou vína. U sedadel vzdálenějších od pódia se ještě během úvodního proslovu Míšy Krobotové Rotterové a Milana Krobota trochu zdálo, že rozptylující produkce z vedlejšího rynku přece jen může být problém, ale tyto obavy zaplašil hned první kus Mladiny.

F-scénu nastartovali s takovým nábojem, že i potenciální déšť se musel dát zahanbeně na útěk. Plzeňské posvícení, kterým se publiku představili, rozhodně nastavilo laťku vysoko, a to zejména po taneční a instrumentální stránce. Hlasová složka se projevovala o poznání méně a zpěv tak zněl ve vzdálenějších diváckých končinách poněkud slabě.

Zvukaři z firmy ROsound si ovšem nic vyčítat nemusí. Vzápětí totiž vletěl na jeviště čardáš v podání bratislavského Gymniku a zapěli tak mocně, že mikrofony z nedostatků vinit nikdo nemohl. Byť přinesli melodie a krok z oblastí daleko na východ od jejich západních kolegů, návaznost na českou stranu zafungovala přirozeně a až překvapivě smysluplně.

Průvodce programem, Ladislav Šimečka, se soustředil na neformálně laděné vyprávění o tom, co znamená cestování pro členy folklorních souborů. Zároveň se snažil vytvořit dojem, že se na jevišti ocitl naprostou náhodou. Do jisté míry možná až moc úspěšně. 

Vlastně až trochu nečekaně nenabídly soubory skoro žádné skutečné zastavení. Jednotlivé kusy sice střídaly klidnější pasáže s rytmickými, ale snad s výjimkou regionálně nepříliš ukotveného tance Poprvé od Mladiny, působil pořad veskrze temperamentně. 

Plzeňský soubor se držel především v Čechách a přinášel obrazy z regionů západních i jižních Čech, mezi nimiž nechybělo ani Táborsko, či Štajdyše z vizuálně výrazného Chodska. Gymnik na druhou stranu putoval po celém Slovensku od Vysokých Tater až po Šariš. Krom ikonických goralských tanců v Goralski tak přinesli například fašiangové zvyky z mužského i ženského hlediska v sérii Na vysoký l‘an a Žabecák a odzemok. Ať už patřilo jeviště jednomu, či druhému, energie se spíš násobila, než aby klesala.

Jako překvapení však rozhodně zapůsobila krátká veselohra Mladiny 1842 z pera Jána Všetečky a choreografie Stanislava Marišlera. Ústřední roli v humorném příběhu o namyšleném pivovarníkovi totiž sehrály kvasinky v podobě tanečnic v neonově žlutých těsných kombinézách. Vtipná scénka možná trochu vydělala i na samotném šoku z nepřirozeně zářivé barvy, ale v do kontextu celého programu nakonec zapadla celkem hladce. 

Gymnik se následně rozloučil trochu příznačně východoslovenským čapešem v Regúti a Šarišskou polkou. Mladina, které celý pořad zahajovala, jej také uzavřela, a to číslem U Třeboně, kde si speciální pozornost zaslouží kroje rekonstruované kvůli ve spolupráci s Blatským muzeem v Soběslavi. 

Závěrečný potlesk si všichni účinkující rozhodně zasloužili. Přestože plzeňská strana trochu zaostávala v síle zpěvu, nebýt kontrastu s Gymnikem, asi by se to ztratilo. Vystoupení drželi na kvalitní úrovni, která mezi českými amatérskými soubory rozhodně vyniká. A tak třeba smeknout před Mladinou pomyslný klobouk. Punc solidní značky s více než sedmdesátiletou tradicí jim rozhodně patří. 

A co se týče bratislavských hostů, slovy jednoho z diváků: “Od Gymniku je všechno špica.” Což nezkazil ani fakt, že hned z kraje vystoupení vyrazili v zápalu jednomu z muzikantů Mladiny z ruky paličku a jiná jejich tanečnice záhy na to ztratila krpec.

S Rokytou na Valašsko, s Janáčkem na Balkán?

Byla by velká škoda, kdyby se v pátek 24. července náhodný návštěvník nechal odradit prořídlou diváckou tribunou. O co tanečně nabité pořady více táhnou, o to víc ty čistě hudební skýtají šanci na opravdová muzikantská kouzla. A autorské dílo Jana Rokyty ml. Od pramenů k moři v podání Ensemble FLAIR a Pěvecké skupiny BLAženky je toho rozhodně důkazem. 

Jak napovídá název, linie programu se vlnila podél vodních toků, a tak svoje putování zahájili u pramenů vsetínské Bečvy ve skladbě Hečené z Nového Hrozenkova. A capella zpěv BLAženek v hudební úpravě jejich umělecké vedoucí Kláry Blažkové uvedl diváky nejen do jejich hlasových schopností, ale taky do neméně rozlehlých valašských kopců. Právě tento region se pojí s osobu Jana Rokyty seniora, který patří mezi legendy v oblasti lidové kultury. Jan Rokyta mladší otci v rámci představování jednotlivých bloků pořadu vyjádřil vděk i za snadnější start v hudební kariéře. V sérii valašských písní pak BLAženky opět a capella připomněly Rokytu seniora při Halekačkách z Jasenné nastudovaných v jeho úpravě. Nelze opomenout ani následnou suitu Čekání na milého v podání obou vystupujících těles. Skoro zapomenuté lidové zpěvy objevili autoři v nedávno publikovaných sbírkách Lidové písně ve Zlínském kraji.

Přestože Ensemble FLAIR doprovázel pěveckou skupinu v některých předešlých kusech, pořádně se na jevišti uvedl až skladbou FLAIR exercise instr & vocal v podání kmenové části ensemblu se zpěvem Kláry Blažkové. Uherskohradišťské lidové tóny rozvířené do balkánských rytmů neztratily kontakt s kontextem předešlých hudebních výkonů a publikum nachystali na další kousek: zhudebněnou verzi veršů od ostravského básníka Petra Bezruče Motýl. Zatímco popustili uzdu volnosti mezi žánry, pramen vod protekl Lašskem dál na Slovensko, kde se opět spojili s BLAženkami.

V polkovém rytmu Piesní z Trenčianského Považia či nápěvech kolesového tance karička v Bajerovské dziefčata škádlili diváky milostnými melodiemi. Sérii zakončili na dlouho opomíjené křižovatce kultur v regionu Gemer neméně laškovnou skladbou Na záletoch.

Kmenový ensembl FLAIRu na jevišti opět osamotněl, aby se zastavil u dvou osobností výrazně spojených s městem Brnem. Čistě nadžánrové skladby zároveň trochu umocnily vizi řeky, v které se misí proudy z různých oblastí od pramene až k moři. Hloubku vzpomínky na legendární Jarmilu Šulákovou v Moře vzpomínek jen podtrhl mezzosopránový hlas Kláry Blažkové, když se ponořil do slušivého altu. 

Následné Ej lásko, lásko připomnělo zase skladatele Leoše Janáčka. Hudební úprava tohoto kousku, z taktovky Jana Rokyty mladšího, začala zdánlivě skoro konzervativně. Melancholie však nevydržela dlouho a skladba se přelinula do divokého až balkánského rytmu.

Přestože celý pořad nepostrádal jiskru ani ostrovtip, pro skutečný humor si vyhradily předposlední dvě čísla BLAženky. V Babském slabikáři figuroval skutečný slabikář napěchovaný výčitkami, kterými společnost častuje ženy. Ještě víc se zpěvačky uvolnily ve scénce věnované velmi osobním problémům Valašských darebnic.

Protože pouť každého vodního pramene někde končí, závěrečná skladba Babské z Podpolaní ze sbírky maďarského skladatele Bély Bartoka se rozloučila melodiemi od Černého moře.

Celkově je třeba říci, že folklórní hudební pořady jsou zkrátka příležitostí pro skutečné muzikantské lahůdky a je opravdu nešťastné, kolik lidí je opomíjí. BLAženky se sice občas zavířily na pódiu v tanci - a to velmi slušně - ale význam ležel v jejich zpěvu a právě tam, kde se klade menší důraz na pohybovou složku, se otevírá cesta k rozehrání skutečného orchestru nástrojů i hlasů. A pořad Od pramenů k moři tuto příležitost rozhodně nepromarnil.

(převzato od Zuzany Motalové, iDnes.cz)

Video-dokument: https://www.youtube.com/watch?v=wIYKMoO-lYY

fscena-2026-ctvrtek-23-7-2026-20

fscena-2026-ctvrtek-23-7-2026-52

64-fscena-2026-95

40-fscena-2026-64

 

Proglas se nadechuje

 

Regiony

Regiony

Proglas se nadechuje

Zvládněme minulostQR-kod-nadechnout

Partneři

62879_1-logo-cbk-zakladni-cmyk-cz
Katolický týdeník
Tv Noe

Slyš.to
Signály.cz
Likvidace lepry
Rádio Lumen
Víra.cz
ND Brno
Československá filmová platforma s křesťanským obsahem
Mezinárodní vězeňské společenství
Orel
FOK90
JMK_logo_zkracene
Charita_Ceska-republika_RGB