Články autora - Milan Tesař
Hrubý Jan & Kukulín: Silmarillion
<p>V době snad největší módy knih <strong>J. R. R. Tolkiena</strong> vydává
<strong>Jan Hrubý</strong> se skupinou <strong>Kukulín</strong> album
<strong>Silmarillion</strong>, tematicky zaměřené na nejnáročnější Tolkienovo
dílo, které vypráví o mytologii a historii Středozemě. Byla by však chyba
obviňovat Hrubého ze snahy svézt se na módní vlně. Vždyť předchozí řadové album
Kukulínu z roku 1998 se přímo jmenovalo <strong>Středozem</strong>. Silmarillion
tak můžeme brát jako jeho pokračování.<!-- )--></p>
Koňaboj: Já sa koňa bojím
<p>Zní to trochu jako pohádka. Kapela, která funguje několik měsíců, se přes
konkurz dostane na náš největší festival. Tam vyhraje v diváckém hlasování a
díky tomuto vítězství dostane možnost zdarma natočit pár písní v dobrém studiu.
A hned se najde i sponzor, který doplatí zbývající čas potřebný k nahrání celého
cédéčka. Toho se navíc ujme prestižní vydavatelská společnost. Něco takového se
nestává každý den. <strong>Koňaboji</strong> z Vyškova se to podařilo. Dosaďte
si za neurčitá slova v předchozích větách jména Zahrada (festival), AV Studio ve
Vyšším Brodě (studio), Velkopopovický kozel (sponzor) a Indies Recodrs
(vydavatelství) a pohádku máme celou. Album <strong>Já sa koňa bojím</strong>
právě vychází. Pojďme si je společně poslechnout...<!-- )--></p>
Poutníci: Pláč a smích
<p><strong>Poutníci</strong> jsou legenda. Málokdo u nás tuto kapelu nezná.
Jenže většině populace se hned v závěsu za označením souboru vybaví slova
Křesťan, <em>Panenka</em>, případně <em>Až uslyším hvízdání</em>. A taky slovo
bluegrass (i když dotyčný ani nemusí vědět, co se za ním skrývá)... Jenže
pravověrní bluegrassisté (i uvnitř Poutníků) tuto kapelu za bluegrassovou
nepovažují... Robert Křesťan od dob Panenky už dvakrát změnil kapelu... A i když
Panenku Poutníci hrávají na svých koncertech rozhodně raději než její autor,
přece jen by se asi raději zapsali do povědomí i novějšími písněmi... A mimochodem
Poutníci sice jsou legenda, ale legenda omlazená, dravá a snad stále ještě
perspektivní...<!-- )--></p>
Asonance: Vzdálené ostrovy (Scottish and Irish Folk Songs and Ballads)
Asonance na svém šestém studiovém albu nepřináší nic nového. Pokud tuto skupinu znáte, dobře víte, čím vás potěší, případně čím vás zklame. I na <strong>Vzdálených ostrovech</strong> se střídají balady s rychlejšími písněmi a s tradičními instrumentálkami (především s tanci jigy a reely). Písničky jsou obdařeny texty kapelníka Honzy Lašťovičky, který se snaží o co nejpřesnější převod do češtiny - i za cenu rytmických nepřesností nebo špatně frázovatelných pasáží...<!-- )-->
Cop: Jedním tahem...
Tři roky po zatím posledním řadovém albu <strong>Bič</strong> a rok po znovu natočených starších skladbách (<strong>His Master?s Cop</strong>) přichází plzeňský <strong>Cop</strong> s novou deskou. <strong>Jedním tahem... </strong>je kolekce s podprůměrnou stopáží (jen málo přes půl hodiny), které by slušela přelepka "Stoprocentně česká muzika". Tvůrci všech 12 písní jsou totiž čeští autoři, ať už členové Copu (Míša Leicht, Jirka Vopava, Martin Fridrich), nebo externisté (V. Mottl, F. Černý)...<!-- )-->
Kvapôčky: Autobusy plné vody
<p><strong>Kvapôčky</strong> jsou pěvecký sbor Církve bratrské v Bratislavě.
Předpokládám, že album <strong>Autobusy plné vody</strong> si soubor natočil
jako průřez svým pestrým repertoárem především pro své členy a pro jejich
nejbližší. Jenom ti totiž mohou omluvit určitou nevyváženost cédéčka...<!-- )--></p>
Ulrychovi Hana a Petr & Javory: Šumaři
<p>Jednou v neděli ráno, snad víc než před rokem, jsem na téměř liduprázdné
ulici v Brně-Králově Poli potkal <strong>Petra Ulrycha</strong>. Využil jsem
příležitosti a zeptal se jej, co připravuje pro své posluchače. A dozvěděl jsem
se, že mimo jiné pracuje na vánoční desce. Ale neměla by to prý být taková ta
klasická vánoční deska, plná koled. Těsně před Vánocemi 2003 CD
<strong>Šumaři</strong> vyšlo a já vím jedno. Před sebou mám nejlepší vánoční
album uplynulého roku. Nejlepší mimo jiné právě proto, že tak úplně vánoční
není...<!-- )--></p>
Presley Elvis: Christmas Peace
o dvojalbum se sice jmenuje Christmas Peace (Vánoční pokoj/mír), ale správný název by měl být Christmas/Peace, tedy Vánoce/Pokoj (Mír). Jedná se totiž o dvě na sobě nezávislé kolekce, které mohly docela dobře vyjít i samostatně. Vzhledem k poněkud nešťastnému titulnímu snímku (Elvis v zasněženém prostředí s převládající bílou barvou) a slovu Christmas v názvu mám bohužel pocit, že projekt bude odsouzen k prodávání především kolem Vánoc. Což by byla velká škoda, především vzhledem k druhé, zajímavější části dvojalba...
Nohavica Jaromír: Babylon
<strong>Jaromír Nohavica</strong> se na svém novém albu nepředal. Necelých 40 minut čistého času je dnes na řadové album dost málo muziky. Ale tím také končím s většími výtkami a jdu především chválit...<!-- )-->
Kočko Tomáš & Orchestr: Do tanca!
<p>Po převážně autorském projektu <strong>Hodovnice</strong> a po další sadě
zhudebněných veršů <strong>Ladislava Nezdařila</strong> ("neřadové? album
<strong>Sadné zrno</strong>) přichází <strong>Tomáš Kočko</strong> s projektem,
na kterém vzdává hold folklóru severní Moravy a Slezska - písním, nástrojům a
především tancům. Do tanca! není ani tam album k tanci, jako spíše o tancích...<!-- )--></p>
La Mesta: Proglas 5. 11. 2003 (demo)
<p>Bruntálská "folkgrassová" skupina <strong>La Mesta</strong> šíří jako své
demo nahrávku ze svého živého vystoupení v pořadu Radia Proglas <strong>Jak se
vám líbí.</strong> Do pořadu jsem sice kapelu pozval já, domluvil jsem s ní i
termín, avšak třičtvrtěhodinku odmoderoval můj kolega Radek Habáň. U samotného
živého vystoupení jsem přítomen nebyl a sám jsem pořad (a tedy i jednotlivé
písně) slyšel až ze záznamu. Nijak jsem se tedy osobně na realizaci nahrávky
nepodílel, a osobuji si tak právo napsat k tomuto demu pár řádků...<!-- )--></p>
Navarová Zuzana d. T. & KOA: Jako Šántidéví
<p>Přesně v duchu názvu svého minulého alba <strong>Barvy všecky</strong>
uvařila <strong>Zuzana Navarová</strong> se skupinou <strong>KOA</strong> novou
desku. Barvami hýří booklet (zajímavě graficky řešený, bezesporu originální,
avšak nepraktický) i samotné písně. Jako by se zpěvačka s někým vsadila, že na
jednom albu nabídne posluchačům country, jazz, blues, romský folklór, šansony,
folk, klezmer... Výsledek můžeme ocenit jako další doklad oblíbené fráze, že
škatulkování nemá smysl. Nebo pochválit jako známku umělecké mnohostrannosti
umělkyně. Nebo odsoudit jako doklad jejího tápání. Jak je libo. Sám mám
Navarovou a Kou z umělecké bezradnosti ani z paběrkování v různých stylech
nepodezírám. Přesto mám nepříjemný pocit, že novinka Jako Šántidéví se nevyrovná
Barvám ani předchozímu projektu <strong>Skleněná vrba</strong>. Pokusím se
vysvětlit proč...<!-- )--></p>
Pacifik: Vyznání
Tak konečně vyšla nová řadová deska Pacifiku. Než se jí budeme podrobněji věnovat, pojďme si pro pořádek shrnout, čím nás trampská legenda oblažovala v minulých letech. Téměř současně s Vyznáním vyšla u Multisonicu podivná kompilace 20 nej a rok před ní o poznání reprezentativnější dvojalbum 30 let.
Elán: Tretie oko
Elán natočil své (už zase) úplně poslední album jehož datum vydání se víceméně překrývalo s pražským megakoncertem, jediným letošním vystoupením "zlenivělé" kapely. Tretie oko není v diskografii Elánu žádným výjimečným počinem. Obsahuje několik výrazných hitů a spoustu vaty...
Čarohraní (z kořenů moravského folklóru)
Výpravný výběr s názvem Čarohraní, určený mimo jiné pro export, mapuje pronikání moravského folklóru do folku a dalších příbuzných (a místy i nepříbuzných) žánrů. Móda upravování lidových písní je v současné době na vrcholu, především díky úspěchům Čechomoru, a tak není divu, že se Indies Records pokusili postihnout tento fenomén co nejúplněji...
Folkové léto
Výběrů skladeb v podání různých interpretů existuje na trhu tolik a jsou si tak podobné, že téměř nemá cenu je recenzovat. Přesto existuje několik výjimek. Patří k nim z poslední doby žánrově ucelená kolekce Čarohraní vydavatelství Indies a také výběr Folkové léto, který na trh vypustila firma BMG. Na rozdíl od zmíněného Čarohraní nepřináší sice Folkové léto nic nového, přesto za pozornost stojí, a to hned z několika důvodů...
Schmitzer Jiří: Bouda
Herec a písničkář Jiří Schmitzer natočil ve svých 54 letech své teprve třetí album. Bez znalosti interpretova dramatického umění a bez osobních prožitků z poslouchání předchozích Schmitzerových alb a minimálně jednoho jeho živého vystoupení by posluchač mohl Boudu odsoudit s posměšným: Ten chlap přece neumí zpívat.
Mošny: Nebezpečí
Vokální kapela Mošny s bicími? A s trombónem? A s úpravou jazzového standardu? Co je to za nesmysl? ptá se nevěřícně posluchač po prolistování bookletu alba Nebezepčí a vkládá cédéčko - na vlastní nebezpečí - do přístroje. Pro jedny naštěstí, pro druhé naneštěstí však
nakonec k příliš velké změně oproti předchozím albům nedošlo. Mošny zůstávají
Mošnami a i přes bohatší nástrojové obsazení je jejich největší plus ve sborově
zazpívaných refrénech...
Čert ví proč (hudba z filmu)
Bohužel netuším, zda písničky a melodie z pohádkového filmu oficiálně vyšly na nějakém hudebním nosiči. CD, které mám k dispozici, je neprodejné a vedle dvou písniček a tří instrumentálních skladeb (v celkové délce necelých osm minut) obsahuje upoutávky na film, zvukové ukázky z filmu a především rozhovory se všemi možnými protagonisty snímku (včetně zpěvačky Zuzany Navarové). I když jde tedy o disk na trhu nesehnatelný s obsahem především nehudebním, zasluhuje si pozornost...
Vyčítal Honza & Greenhorns: Dalas!
Po loňském diskutabilním výběru 60 hitů, plném necitlivě zkrácených písní, přichází Honza Vyčítal s novou studiovou nahrávkou. Nových písniček na ní najdeme čtrnáct, další tři (zde uvedené v roli bonusů) byste našli i na zmíněné rok staré kompilaci...
Bokomara/Javůrek Luboš: Miláček
Zdá se, že si Luboš Javůrek, kapelník Bokomary, oblíbil monotematické projekty. Vedle "obyčejných" desek jako Obratník raka nebo Muž za rohem má na svém kontě pásmo písní s texty Jiřího moravského Brabce o ženách Mariích nebo projekt se skladbami v brněnském hantecu a připravuje prý cosi monotematického s texty Milana Jablonského.
Parta z ranča Y
O slovenské kapele Parta z ranča Y toho vím velmi málo. Na internetu jsem si
našel, že vznikla v červnu 1999 a že snad vydala už minimálně tři alba. Mně
skupina do rádia poslala vypálené CD s demonahrávkou, názvy písniček jsou
napsané rukou pouze s uvedením jmen autorů.
Barczi Dušan & Country Club: Dáme si ešte raz!
Dušan Barczi je pán ze Slovenska v klobouku a se čtyřstrunným banjem, podnikatel, který se rozhodl dát se i na hudební dráhu. Zhlédl se v písních Ivana Mládka a s jeho požehnáním natočil loni album především Mládkových písniček (+ něco málo od Greenhornů).
Krahoš: Tak už se k vám drncáme
Se skupinou Krahoš jsem se poprvé setkal na konkurzu festivalu Zahrada v Kuřimi na jaře 2003. Ne že by mě úplně nadzvedla ze židle, ale její projev patřil k tomu zajímavějšímu, co v sále místního kulturního domu v ten den zaznělo.
Devítka: Pohádka
Čtvrté řadové album Devítky není tak velkým překvapením jako minulá deska Třetí vydání (2001). Na ní se totiž do té doby čistě akustická kapela poprvé představila s doprovodem bicích. Pohádka už je pouze pokračováním tohoto trendu.
Písničky o rybách a rybářích
Z tohoto alba jsem cítil vypočítavost už v okamžiku, kdy se mi dostalo poprvé do
rukou. Zhruba o půl roku dřív se totiž na trhu objevilo velmi podobné album
vydavatelství Popron. Jmenovalo se Všem tichejm bláznům, také
obsahovalo "písničky o rybách a rybářích", taky šlo o ten nejspotřebnější
střední proud, taky se na něm střídali zpěváci, nezpěváci a zpívající herci.
Julek & spol. (demo)
Toto je článek o cédéčku, které se do vašich rukou nejspíš nikdy nedostane.
Písničkář Julek Šimko je připravil vlastně především za účelem představení své
kapely v pořadu Radia Proglas Jak se vám líbí. CD o celkové
stopáži kolem 30 minut obsahuje jednak pět písní z kazety, která vyšla v roce
1999, jednak pět novějších skladeb.
Milcová Pavla: Apollo 14
Pokud znáte Pavlu Milcovou pouze z jejího předchozího alba Tarzan Pepé (Indies Records 1998), budete po poslechu Apolla 14 asi překvapeni pestrostí žánrových polí, na která se
zpěvačka tentokrát vydala.
Příbuzní: Podzimní bál (recenze alba)
Hlavním problémem alba Podzimní bál nejsou písně o lásce, o pohlazeních, o upřímném životě, o hejnech divokých vran nebo o víře. Dokonce to všechno se mi lépe věří mladým Příbuzným než staršímu Janu Nedvědovi. Zásadním nedostatkem kolekce je mlhavá cílová skupina.
Jíšová Pavlína & CS Band: V proutěném křesle
První postnezmarovské album Pavlíny Jíšové očekávaly spousty
fanoušků s velkým napětím. Předchozí sólový titul Láska je nádech zpěvačka
točila ještě jako „bokovku“ se studiovou doprovodnou skupinou. Nyní už je z ní
sólistka „na plný úvazek“.
Žamboši
Nemá cenu uvažovat, jestli jsou Žamboši skupina, nebo duo.
Žamboši jsou FENOMÉN. Snad nikdo neudělal za poslední rok takový posun v
interpretaci, v přesvědčivosti a především v popularitě. Ze
Zahrady z Náměště na Hané si Honza Žamboch a Stáňa Brahová ze
Vsetína po právu odváželi Krtečka.
Jablkoň: Cestující v noci
Jablkoň svým novým albem navazuje na desky Písničky a Bláznivá, tedy na produkci takzvané
Malé lesní Jablkoně, přičemž pestrostí a neuhlazeností má novinka o trošku blíže k prvnímu zmíněnému projektu.
Pod Černý vrch: Semotam
I když není skupina Pod Černý vrch žádný nováčkem, mám pocit, že teprve s albem Semotam se jí začíná dostávat zasloužené pozornosti. Publicisté se především předhánějí v tom, ke komu a k čemu nový zvuk souboru přirovnat. Hutný rockový základ obohacený o smyčce nahrává všem těm spojením jako "kříženec Hradišťanu, Appocalyptiky a Sex Pistols" apod.
Grasscocktail: Čarodějná
Plzeňský Grasscocktail hraje velmi solidní muziku na pomezí folku a bluegrassu, přičemž o něco blíž má k druhému z těchto žánrů a k jeho odnožím. Základní sestavu tvoří banjo, kytara, baskytara a zpěv.
Koňaboj
Vyškovský Koňaboj dokázal po necelém roce existence doslova uhranout diváky
na našem největším festivalu folkové hudby, tedy na Zahradě v Náměšti na Hané.
Přijel, zahrál na začátku méně navštíveného prvního soutěžního odpoledne a
suverénně zvítězil v boji o diváckého Krtečka. Koňaboj hraje (folk)rockové
úpravy lidových písní - jeho úspěch můžeme tedy dávat do souvislosti s módou
Čechomoru a podobných kapel.
Traband: Road Movie
Je hodně těžké psát o novém albu pražské skupiny Traband. Ještě že má tento
časopis od ledna v hlavičce vedle folku a country také folkrock, blues, etno a
jazz. Všechny tyto žánry totiž v muzice Jardy Svobody najdete. Přidal bych ještě
rock a ska, naopak oproti minulému albu Kolotoč (Black Point, 2000) ubylo
folkových prvků...
Kabelková Žofie: Žiju
První album Žofie Kabelkové, písničkářky a držitelky řady ocenění z folkových
festivalů, si vzal na paškál recenzent časopisu Rock & pop Jindřich Göth. O
albu sice napsal, že „není vyloženým trapasem“, avšak udělil podprůměrné tři
body ze sedmi možných. Respektuji samozřejmě kritikův názor, ale současně se
domnívám, že autor recenzované album nepochopil. Soustředil se především na
nedostatek rychlotempových písniček, na obyčejnost hlasu a na tuctovost melodií.
S nedostatkem svižnosti souhlasím, o zbytku bych diskutoval...
Radůza: Při mně stůj
Radůzino předchozí album Andělové z nebe jsem poslouchal (a dodnes
poslouchám) moc rád. Našel jsem si na něm několik oblíbených písní a ty ostatní,
které mě třeba tak moc neberou, mi alespoň nevadí. Jako celek jsem považoval
Anděly z nebe za třetí nejlepší domácí desku roku 2001 (po albech Zuzany
Navarové a Jiřího Pavlici). Teď mám před sebou novinku Při mně stůj a odhaduji,
že za letošek to bude na mém žebříčku ještě lepší umístění...
Nedvěd František: Čtvrtá sada
Možná si kladete podobně jako já zásadní otázku: Má vůbec smysl podrobně psát
o čtvrté sólové desce Františka Nedvěda? Vždyť na ní není vůbec nic nového. Opět
se jedná o převzaté americké country hity s texty Dušana Vančury. Doprovodná
kapela hraje pořád stejně slušně. Nedvědův hlas je stále stejně podmanivý.
Melodie jsou příjemné, poklidně vplouvají jedním uchem do hlavy a druhým ji
opouštějí. A přesto si myslím, že je užitečné se u té desky na chvíli zastavit.
Jen musím předeslat, že řeč bude především o Vančurových textech. Doporučuji je
k pečlivému pročtení každé začínající folkové nebo country kapele. Uvidíte v
nich jasný příklad toho, jak by se textovat nemělo - tedy pokud svou hudbou
budete chtít opravdu něco zajímavého sdělit...
Vltavín: Z moře na hoře
Se severočeskou kapelou Vltavín jsem se poprvé setkal loni. Do rukou se mi
dostala nahrávka Na moři, vydaná vlastním nákladem. Napsal jsem
o ní: "Nedá se sice říct, že jde o nějaké hudební nebo textové novátorství, ale
melodie i interpretace jsou tak přesvědčivé, že za ně nominuji Vltavín na svůj
objev poslední doby. A tím pádem odpouštím i chybičky, kterých na desce pár je.
Ale do budoucna bych se - být součástí Vltavínu - nebál trošičku přitvrdit a
hlavně bych se odpoutal od některých textových klišé." Nyní vyšlo Vltavínu druhé
album - překvapivě u velkého vydavatelství BMG. Zástupci této firmy si kapelu
jistě vybrali pro chytlavost a jednoduchost melodií i textů. Protože právě o
písničku v tom nejprostším slova smyslu jde u Vltavínu v první řadě.
Veselá zubatá: 62 minut v sádle
Volné sdružení muzikantů kolem kytaristy, zpěváka, textaře (a především
výtvarníka) Rudolfa Brančovského přichází se třetím albem. Po ostře rockové
prvotině 328 z tlustýho a po jemně folkovém minialbu Projekt velmi malého srpnu (2002) nyní vychází záznam koncertu z brněnského klubu Sádlo z května loňského roku. Žánrově jde o jakýsi kompromis mezi hlučnou a klidnou podobou Veselé zubaté. Kapela nám předkládá ráznou muziku zahranou na akustické nástroje.
