Články autora - Milan Tesař

Rea Chris: The Blue Jukebox

<p><strong>Chris Rea </strong>prodělal za svou třicetiletou kariéru několik
žánrových kotrmelců. Začínal úpravami písní amerických písničkářů, folkových a 
countryrockových skupin. Později se stal uznávaným interpretem rocku a popu "pro 
dospělé" (hity <em>The Road To Hell </em>a <em>Auberge</em>), aby v 90. letech
přesedlal na nepříliš zajímavý elektronický pop. Po překonání těžké nemoci
natočil v roce 2002 pop-bluesové album <strong>The Stony Road</strong> a nyní
vydává další, ještě bluesovější desku <strong>The Blue Jukebox</strong>. Vítejte
u jejího poslechu!...<!-- )--></p>

Baur Dušan: A ticho mluví

<strong>Dušan Baur</strong> pracuje jako moderátor Radia Proglas od roku 1995. Tak dlouho je tedy mým kolegou. Proto velmi dobře vím, že Dušan vedle moderování umí kouzlit a také skládá písničky. V hitparádě <strong>Kolem se toč</strong>, kterou připravuji, už bodovala řada Dušanových skladeb - velmi se dařilo například vtipné a dloooouhé bajce o <em>Veverce. </em>Vedle <em>Veverky </em>složil Dušan i <em>Křečka, </em>avšak ani jeden z hlodvaců se na jeho první album <strong>A ticho mluví </strong>nedostal. A to je dobře...<!-- )-->

Kolem se toč - 416. kolo

Kolem se toč - 415. kolo

Kolem se toč - 414. kolo

Monogram: Cestou Odyssea

Pražský Monogram přichází po dvou anglických albech s první česky nazpívanou deskou. Kapela ji natočila v klasickém bluegrassovém obsazení kytara, banjo, mandolína a kontrabas.

Martinová Věra: Kytarová

<p>Ve druhé polovině 80. let patřila <strong>Věra Martinová</strong> k 
nejpopulárnějším českým zpěvačkám. Písničky jako <em>Malý dům nad skálou, Až na 
vrcholky hor </em>nebo <em>Dala jsem lásku řekám </em>patřily k tomu lepšímu, co 
pouštěla do éteru tehdejší stanice Hvězda (předchůdkyně dnešního Radiožurnálu).
Nicméně nešlo tehdy o nic jiného než o střední proud říznutý country, styl,
který uspokojoval tehdejšího (i dnešního) průměrného posluchače rádia, které se
neorientovalo v první řadě na hudbu. V 90. letech se Martinová pokoušela jemně
koketovat s písničkářským folkem, s hudbou, ve které o něco lépe vyniknou finesy
textů i zpěvu. Mezi folkovými fanoušky si nové příznivce našla, avšak obrovský
úspěch s countrypopovým repertoárem se neopakoval. Nyní se zpěvačka pokouší o 
kombinaci prvků svých dvou "kariér". Oprášila staré hity z 80. let a dala jim
křehký folkový kabátek...<!-- )--></p>

Kolem se toč - 413. kolo

Kolem se toč - 412. kolo

Majda s Františkem: Písničky z Kouzelné školky

<p>Majda je <strong>Magdalena Reifová</strong>, skřítka Františka představuje
<strong>Tomáš Juřička</strong>. Spojitost tohoto alba dětských písniček s 
televizním pořadem <strong>Kouzelná školka</strong> samozřejmě není čistě
náhodná. Písně Hany Navarová s texty Jana Vodňanského (případně dalších autorů),
zařazené na toto album, jsou tedy opravdu určeny malým dětem.<!-- )--></p>

Kolem se toč - 411. kolo

Druhá tráva: Live In Brno

Nová koncertní nahrávka Druhé trávy byla pořízena v době, kdy kapela kolem Roberta Křesťana dočasně svůj osvědčený název nepoužívala. K oficiálnímu návratu k označení Druhá tráva došlo až s vydáním tohoto záznamu brněnského koncertu z loňského července. Zatímco členové souboru předvádějí na desce opravdu výborné instrumentální výkony, Robert Křesťan album pouze zaštítil svým jménem, drží se v povzdálí a k mikrofonu přistoupí pouze ve 
čtyřech písních.

Kolem se toč - 410. kolo

Kolem se toč - 409. kolo

Kolem se toč - 408. kolo

Lístek: Den pramenů

<p>V rozhovoru se skupinou <strong>Lístek</strong> jsem do éteru prohlásil, že
<strong>Den pramenů</strong> je podle mne nejlepší trampská deska, která u nás v 
posledních letech vyšla. Trvám na tom, i když to zdaleka není deska dokonalá. O 
něco více mě zaujal snad jen výběr písní Wabiho Ryvoly Toulavý návraty. Ale 
kompilace klasiků necháme stranou. Souhlasíte?<!-- )--></p>

Kolem se toč - 407. kolo

Žalman & spol.: Nápis na štítu domu

<p>Žalman natočil nové řadové album. Od předchozího V roce jedna je dělí tři
roky, což v dnešní době není ani nadměrný autorský přetlak, ani známka
nedostatku invence. Je to prostě taková běžná doba k vydání cédéčka, zvlášť když
v mezičase vyšel reprezentativní výběr ze starších desek...<!-- )--></p>

Čechomor: Proměny Tour 2003

V roce 2000 natočila <strong>Českomoravská hudební společnost</strong> své zatím poslední a také zatím nejlepší řadové album <strong>Čechomor</strong> (jehož název o málo později přijala za svůj). O rok později následovala úspěšná nahrávka <strong>Proměny</strong> s Collegiem českých filharmoniků. V dalším roce vydal Čechomor koncertní album <strong>Live</strong> (bez orchestru) a nyní vychází v podobě dvojalba koncertní záznam z turné <strong>Proměny</strong> (tedy opět s orchestrem). Možné kombinace byly vyčerpány, těšme se na další studiové album. Předtím si však pojďme říct aspoň pár slov o koncertně-filharmonickém dvojCD <strong>Proměny Tour 2003... </strong><!-- )-->

Kolem se toč - 406. kolo

Alibaba: Brána se otvírá

Když jsem loni v dubnu zval do pořadu <strong>Jak se vám líbí</strong> středomoravskou kapelu <strong>Alibaba</strong>, neměl jsem k dispozici ani demo. Skupina hrála přímo v našem studiu a i když jsem tuto živou nahrávku později používal pro vysílání, bylo mi jasné, že pěkným písničkám Alibaby by prospěla studiová práce a víc času pro natáčení. Od října do prosince vznikalo ve Štramberku první oficiální album skupiny. Kapela si na něm dala záležet a za výsledek se v žádném případě nemusí stydět...<!-- )-->

Kolem se toč - 405. kolo

Cymbelín: Etno Underground

<strong>Cymbelín</strong> hrával velmi příjemný folk s klávesami (a taky s kytarou, basou, klarinetem a houslemi). Loni se čtyřčlenná sestava rozšířila o bubeníka, z čehož mohl vzniknout melodický folkrock. Nestalo se tak. Přidáním bicích totiž nebylo jedinou změnou ve směřování kapely. Cymbelín se rozhodl radikálně změnit svůj styl: ubylo přímočarých (či průzračných) folkových prvků, ubylo akustiky. Zvuk z(mo)hutněl, klarinetu je rovnocenným (a mnohdy rovnocennějším) partnerem elektrická kytara, přibylo klávesových ploch (a dalších elektronických zvuků), houslisa Pavel Rajmic dává před houslemi přednost baskytaře. Jako pilotní projekt svého nového směřování natočil Cymbelín sedmipísňové demo...

Kolem se toč - 404. kolo

Krock: Malý princ

<p>Složit písničkové pásmo na motivy světoznámé knihy je těžké. Složit
<em>dobré</em> písničkové pásmo na motivy svěoznámé knihy je <em>velmi</em>
těžké.<strong> Mila Fuxa</strong>, polovina folkového dua
<strong>Krock</strong>, vyšel z této zkoušky se ctí. I když výsledek není bez 
chybiček a i když zdaleka ne všechny jeho části jsou stejně silné, nemám při 
souvislém poslechu díla pocit nudy a několik melodií se mi ihned vrylo do 
paměti...<!-- )--></p>

Kolem se toč - 403. kolo

Kolem se toč - 402. kolo

Terebint: Ze džbánu

<p>O druhém albu brněnského <strong>Terebintu</strong> (i o kapele samotné) se
něco málo dozvíme už při poslechu úvodní skladby <em>O krok dál. </em>Zatímco
druzí volí pro úvod desky často rychlou (a krátkou) vypalovačku, která má za 
úkol zaujmout na první poslech, Terebint začíná nejdelší, téměř šestiminutovou
baladou. Kdyby mě nerušily časté gramatické rýmy (zbývá/neubývá, den/sen,
zmůžou/můžou), řekl bych, že jde o solidně zahraný folk bez větších
festivalových ambicí. Prostě kapela se slušnou úrovní, za kterou se nemusí
stydět; jenže takových procházejí jen konkurzem Zahrady každoročně
desítky...<!-- )--></p>

Kolem se toč - 401. kolo

Kolem se toč - 400. kolo

Pecka Vít: Příběhy

<div>
<div>
<p>Album <strong>Příběhy</strong> obsahuje 10 písní zpěváka <strong>Víta
Pecky,</strong> který je současně autorem všech textů a melodií. Kdyby se
jednalo o akustický (tedy folkový) projekt, mluvili bychom pravděpodobně o 
písničkáři. Jenže na výsledné podobně nahrávky má velký podíl další člověk,
Slávek Šámal, který desku aranžoval a nahrál na ni kytaru a klávesy. Slávka
Šámala neznám, ale tipoval bych si, že se zhlédl v hudbě 80. let. Atmosféra
tehdejšího komerčního rocku totiž z alba silně sálá...<!-- )--></p></div></div>

Marcipán: Polajko!

<p>Špatně se píše o tak neuchopitelné kapele, jako je pražský
<strong>Marcipán</strong>. Vždyť na albu <strong>Polajko!</strong> (což je
mimochodem už druhá položka v diskografii souboru) se najdou odkazy snad na 
všechny myslitelné hudební žánry. Vždyť se zde v jedné kapele sešli lidé se
zkušenostmi s gregoriánským chorálem a z prapůvodní <strong>Českomoravské
hudební společnosti</strong> (houslista a kapelník Jiří Hodina), z barokní hudby
(klavíristka Martina Přibylová), z<strong> Manon 15</strong> nebo 
<strong>Chinaski</strong> (bratři Ondřej a Štěpán Škochové, tj. kytarista a 
saxofonista) a ze symfonického orchestru či jazzu (kontrabasista Tadeáš
Mesany)!...<!-- )--></p>

Vrt: 13 dobrých vrtů skupiny Vrt

<p>Z nahrávky je cítit obrovské nadšení, se kterým kapela (možná více parta
kamarádů - napříč generacemi) k projektu přistupovala. Zpívající děvčata zpívají
radostně, snaží se hledat výraz. Přes to všechno je jejich projev zatím dětsky
nevyzrálý, neusazený. Zřeteleně je to slyšet ve skladbách, ve kterých zpívají
společně se Zdeňkem Skalickým, jehož projev je možná méně energický, ale čistší,
bez větších výslovnostních vad...<!-- )--></p>

Hrubý Jan & Kukulín: Silmarillion

<p>V době snad největší módy knih <strong>J. R. R. Tolkiena</strong> vydává
<strong>Jan Hrubý</strong> se skupinou <strong>Kukulín</strong> album
<strong>Silmarillion</strong>, tematicky zaměřené na nejnáročnější Tolkienovo
dílo, které vypráví o mytologii a historii Středozemě. Byla by však chyba
obviňovat Hrubého ze snahy svézt se na módní vlně. Vždyť předchozí řadové album
Kukulínu z roku 1998 se přímo jmenovalo <strong>Středozem</strong>. Silmarillion
tak můžeme brát jako jeho pokračování.<!-- )--></p>

Koňaboj: Já sa koňa bojím

<p>Zní to trochu jako pohádka. Kapela, která funguje několik měsíců, se přes 
konkurz dostane na náš největší festival. Tam vyhraje v diváckém hlasování a 
díky tomuto vítězství dostane možnost zdarma natočit pár písní v dobrém studiu.
A hned se najde i sponzor, který doplatí zbývající čas potřebný k nahrání celého
cédéčka. Toho se navíc ujme prestižní vydavatelská společnost. Něco takového se
nestává každý den. <strong>Koňaboji</strong> z Vyškova se to podařilo. Dosaďte
si za neurčitá slova v předchozích větách jména Zahrada (festival), AV Studio ve 
Vyšším Brodě (studio), Velkopopovický kozel (sponzor) a Indies Recodrs
(vydavatelství) a pohádku máme celou. Album <strong>Já sa koňa bojím</strong>
právě vychází. Pojďme si je společně poslechnout...<!-- )--></p>

Poutníci: Pláč a smích

<p><strong>Poutníci</strong> jsou legenda. Málokdo u nás tuto kapelu nezná.
Jenže většině populace se hned v závěsu za označením souboru vybaví slova
Křesťan, <em>Panenka</em>, případně <em>Až uslyším hvízdání</em>. A taky slovo
bluegrass (i když dotyčný ani nemusí vědět, co se za ním skrývá)... Jenže 
pravověrní bluegrassisté (i uvnitř Poutníků) tuto kapelu za bluegrassovou
nepovažují... Robert Křesťan od dob Panenky už dvakrát změnil kapelu... A i když
Panenku Poutníci hrávají na svých koncertech rozhodně raději než její autor,
přece jen by se asi raději zapsali do povědomí i novějšími písněmi... A mimochodem
Poutníci sice jsou legenda, ale legenda omlazená, dravá a snad stále ještě
perspektivní...<!-- )--></p>

Asonance: Vzdálené ostrovy (Scottish and Irish Folk Songs and Ballads)

Asonance na svém šestém studiovém albu nepřináší nic nového. Pokud tuto skupinu znáte, dobře víte, čím vás potěší, případně čím vás zklame. I na <strong>Vzdálených ostrovech</strong> se střídají balady s rychlejšími písněmi a s tradičními instrumentálkami (především s tanci jigy a reely). Písničky jsou obdařeny texty kapelníka Honzy Lašťovičky, který se snaží o co nejpřesnější převod do češtiny - i za cenu rytmických nepřesností nebo špatně frázovatelných pasáží...<!-- )-->

Cop: Jedním tahem...

Tři roky po zatím posledním řadovém albu <strong>Bič</strong> a rok po znovu natočených starších skladbách (<strong>His Master?s Cop</strong>) přichází plzeňský <strong>Cop</strong> s novou deskou. <strong>Jedním tahem... </strong>je kolekce s podprůměrnou stopáží (jen málo přes půl hodiny), které by slušela přelepka "Stoprocentně česká muzika". Tvůrci všech 12 písní jsou totiž čeští autoři, ať už členové Copu (Míša Leicht, Jirka Vopava, Martin Fridrich), nebo externisté (V. Mottl, F. Černý)...<!-- )-->

Kvapôčky: Autobusy plné vody

<p><strong>Kvapôčky</strong> jsou pěvecký sbor Církve bratrské v Bratislavě.
Předpokládám, že album <strong>Autobusy plné vody</strong> si soubor natočil
jako průřez svým pestrým repertoárem především pro své členy a pro jejich
nejbližší. Jenom ti totiž mohou omluvit určitou nevyváženost cédéčka...<!-- )--></p>

Ulrychovi Hana a Petr & Javory: Šumaři

<p>Jednou v neděli ráno, snad víc než před rokem, jsem na téměř liduprázdné
ulici v Brně-Králově Poli potkal <strong>Petra Ulrycha</strong>. Využil jsem
příležitosti a zeptal se jej, co připravuje pro své posluchače. A dozvěděl jsem
se, že mimo jiné pracuje na vánoční desce. Ale neměla by to prý být taková ta
klasická vánoční deska, plná koled. Těsně před Vánocemi 2003 CD
<strong>Šumaři</strong> vyšlo a já vím jedno. Před sebou mám nejlepší vánoční
album uplynulého roku. Nejlepší mimo jiné právě proto, že tak úplně vánoční
není...<!-- )--></p>

Presley Elvis: Christmas Peace

o dvojalbum se sice jmenuje Christmas Peace (Vánoční pokoj/mír), ale správný název by měl být Christmas/Peace, tedy Vánoce/Pokoj (Mír). Jedná se totiž o dvě na sobě nezávislé kolekce, které mohly docela dobře vyjít i samostatně. Vzhledem k poněkud nešťastnému titulnímu snímku (Elvis v zasněženém prostředí s převládající bílou barvou) a slovu Christmas v názvu mám bohužel pocit, že projekt bude odsouzen k prodávání především kolem Vánoc. Což by byla velká škoda, především vzhledem k druhé, zajímavější části dvojalba...

Nohavica Jaromír: Babylon

<strong>Jaromír Nohavica</strong> se na svém novém albu nepředal. Necelých 40 minut čistého času je dnes na řadové album dost málo muziky. Ale tím také končím s většími výtkami a jdu především chválit...<!-- )-->

Kočko Tomáš & Orchestr: Do tanca!

<p>Po převážně autorském projektu <strong>Hodovnice</strong> a po další sadě
zhudebněných veršů <strong>Ladislava Nezdařila</strong> ("neřadové? album
<strong>Sadné zrno</strong>) přichází <strong>Tomáš Kočko</strong> s projektem,
na kterém vzdává hold folklóru severní Moravy a Slezska - písním, nástrojům a 
především tancům. Do tanca! není ani tam album k tanci, jako spíše o tancích...<!-- )--></p>

La Mesta: Proglas 5. 11. 2003 (demo)

<p>Bruntálská "folkgrassová" skupina <strong>La Mesta</strong> šíří jako své
demo nahrávku ze svého živého vystoupení v pořadu Radia Proglas <strong>Jak se
vám líbí.</strong> Do pořadu jsem sice kapelu pozval já, domluvil jsem s ní i 
termín, avšak třičtvrtěhodinku odmoderoval můj kolega Radek Habáň. U samotného
živého vystoupení jsem přítomen nebyl a sám jsem pořad (a tedy i jednotlivé
písně) slyšel až ze záznamu. Nijak jsem se tedy osobně na realizaci nahrávky
nepodílel, a osobuji si tak právo napsat k tomuto demu pár řádků...<!-- )--></p>

Navarová Zuzana d. T. & KOA: Jako Šántidéví

<p>Přesně v duchu názvu svého minulého alba <strong>Barvy všecky</strong>
uvařila <strong>Zuzana Navarová</strong> se skupinou <strong>KOA</strong> novou
desku. Barvami hýří booklet (zajímavě graficky řešený, bezesporu originální,
avšak nepraktický) i samotné písně. Jako by se zpěvačka s někým vsadila, že na 
jednom albu nabídne posluchačům country, jazz, blues, romský folklór, šansony,
folk, klezmer... Výsledek můžeme ocenit jako další doklad oblíbené fráze, že
škatulkování nemá smysl. Nebo pochválit jako známku umělecké mnohostrannosti
umělkyně. Nebo odsoudit jako doklad jejího tápání. Jak je libo. Sám mám
Navarovou a Kou z umělecké bezradnosti ani z paběrkování v různých stylech
nepodezírám. Přesto mám nepříjemný pocit, že novinka Jako Šántidéví se nevyrovná
Barvám ani předchozímu projektu <strong>Skleněná vrba</strong>. Pokusím se
vysvětlit proč...<!-- )--></p>

Pacifik: Vyznání

Tak konečně vyšla nová řadová deska Pacifiku. Než se jí budeme podrobněji věnovat, pojďme si pro pořádek shrnout, čím nás trampská legenda oblažovala v minulých letech. Téměř současně s Vyznáním vyšla u Multisonicu podivná kompilace 20 nej a rok před ní o poznání reprezentativnější dvojalbum 30 let.

Elán: Tretie oko

Elán natočil své (už zase) úplně poslední album jehož datum vydání se víceméně překrývalo s pražským megakoncertem, jediným letošním vystoupením "zlenivělé" kapely. Tretie oko není v diskografii Elánu žádným výjimečným počinem. Obsahuje několik výrazných hitů a spoustu vaty...

Čarohraní (z kořenů moravského folklóru)

Výpravný výběr s názvem Čarohraní, určený mimo jiné pro export, mapuje pronikání moravského folklóru do folku a dalších příbuzných (a místy i nepříbuzných) žánrů. Móda upravování lidových písní je v současné době na vrcholu, především díky úspěchům Čechomoru, a tak není divu, že se Indies Records pokusili postihnout tento fenomén co nejúplněji...

Folkové léto

Výběrů skladeb v podání různých interpretů existuje na trhu tolik a jsou si tak podobné, že téměř nemá cenu je recenzovat. Přesto existuje několik výjimek. Patří k nim z poslední doby žánrově ucelená kolekce Čarohraní vydavatelství Indies a také výběr Folkové léto, který na trh vypustila firma BMG. Na rozdíl od zmíněného Čarohraní nepřináší sice Folkové léto nic nového, přesto za pozornost stojí, a to hned z několika důvodů...

Schmitzer Jiří: Bouda

Herec a písničkář Jiří Schmitzer natočil ve svých 54 letech své teprve třetí album. Bez znalosti interpretova dramatického umění a bez osobních prožitků z poslouchání předchozích Schmitzerových alb a minimálně jednoho jeho živého vystoupení by posluchač mohl Boudu odsoudit s posměšným: Ten chlap přece neumí zpívat.