Myšlenka na den
Vždycky se říká, že když je něco důležité, často se o tom mluví. Byly doby, kdy jsem si nemyslela, že by jídlo mělo být nějak zvlášť důležité. Jasně, potřebujeme jíst, abychom mohli fungovat, ale co víc? Docela mě tehdy zaujal projekt pilulek, které obsahovaly všechny potřebné živiny, minerály a vitamíny, aby nahradily běžnou denní dávku potravin. Vím, že dnes na podobné bázi existují různé prášky, které se jen rozmíchají ve vodě a máte pokoj od nakupování, ukládání, vaření, mytí nádobí a uklízení kuchyně, a ještě nevynášíte tolik odpadků. Není to skvělé? Není.
Pro běžný život běžného člověka mi takový příjem potravin přijde jako rouhání. Pokud někdo dlouhodobě není ochoten se opravdovým jídlemzabývat, jako třeba naučit se vařit, a tvrdí, že na to nemá čas, pak tvrdím, že žije špatně a že se mu to vymstí.
Jídlo člověka kotví nohama na zemi, když si uvědomí, kde se berou brambory, nebo co je potřeba různých operací ke vzniku těstovin. Může se dotknout něčeho, co skutečně vyrostlo z hlíny, co by bez slunce a deště nebylo. Sezónní potraviny ukazují, jestli je jaro, léto, podzim nebo zima. Jsme v kontaktu s opravdovým životem. Tím nás nutí pozvedat oči k nebi, nebo tam někam a být vděčni, Bohu, přírodě nebo vesmíru za život. S jídlem sytíme hned několik smyslů – hmat, čich a chuť. Tohle pilulky ani roztoky nedokážou. Možná zaženou fyziologický hlad, ale smysly? Ty zůstávají hladové. Může být smyslově nenasycený člověk šťastný? Jak, když je vlastně hladový…
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.
