Myšlenka na den
A je to tady. Vedro.
Jak se dalo čekat, dostavilo se. Loni, letos, za rok zase…
Jak vedra snášíte? Asi nic moc, viďte.
Žádný etymologický slovník mou teorii sice nepodporuje, to přiznávám, ale možná, možná je to podivné slovo – „vedro“ – odvozeno od slovesa „vedrat se.“ Vniknout. Vecpat se. Prodrat se někam a tam pak všechno živé zahltit, učinit neschopné pohybu, natož pak myšlení.
Ostatně, je to možná trochu indiskrétní otázka, ale – jak to vypadá u vás doma? Také to máte rozdělené?
Ten jeden, nebo ta jedna říkají – sluníčko je dobré, a kapka čerstvého vzduchu přece do místnosti proudit musí, to by se tu nedalo dýchat.
A mít i ve dne v bytě temno od zatažených žaluzií a záclon a v jasném dni muset v bytě svítit? Ó, to je přece hloupost, ne?
A ten druhý – ta druhá – chodí, pečlivě kontroluje zavřená okna, ucpává všechny škvíry, kontroluje žaluzie a závěsy, zda jsou správně zataženy, tu tam do nich jen tak trochu cvrnkne, aby to bylo ještě zataženější a ještě ucpanější.
A když na chvíli opustí svůj příbytek, a vnoří se do rozpálených ulic, už těší se na návrat do svého chládku. A současně se návratu trochu obává. Že všechno bude zase nepozorovaně trochu slunci otevřené, malinko odhrnuté, a vedro se bude drát a drát dovnitř jak zběsilé.
Co s tím?
No, nějak to spolu vydržíme, ne? Lepší to beztak nebude.
A těšme se! Těšme se, že podzimní chladná rána a přívětivé plískanice, už budou za chvíli klepat na dveře.
Mějte se moc pěkně – to vám přeje Daniel Ženatý.
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.
