Myšlenka na den

Některé události v lidském životě nerozlučně doprovází jídlo. Vítání i loučení, začátky a konce životních etap, co vše má být doprovázeno jídlem. Pamatuju si hezký zvyk nosit novopečené mamince nějaké jídlo, aby nemusela mezi kojením a přebalováním vařit, ale mohla odpočívat. Mně přinesly sousedky slepičí vývar a bábovku. Jen tak mi to předaly mezi dveřmi, popřály k miminku a šly. Byla jsem tak dojatá!

Svatební obřad bez hostiny? To přece vůbec nejde. A pohřeb? No to taky ne. Maturitní komisi se nosí chlebíčky a zákusky, aby byla dobře naladěná. Kdo ví, jak přísná by byla, kdyby její členové měli hlad. Oslavy narozenin jsou vlastně taky koncem jednoho roku života a zahájením dalšího. Moc se mi líbí zvyk, který někde dodržují. Když se do obce, ulice, domu, prostě někam do sousedství nastěhuje někdo nový, vítají ho starousedlíci přinesením nějakého jídla. Je to dobrá příležitost k seznámení a pomoc do začátku, než se nová domácnost zabydlí. V prostředí, kde žiju, se to nedělá. Ani já sama to nedělám. Líbí se mi to ale tak moc, že jednou s tím určitě začnu. Dovedu se vžít do situace.

Představte si, jaké to musí být. Stěhovací vozy odjely a noví obyvatelé bytu stojí uprostřed všech krabic, tašek, skříní, stolů a židlí. Je večer a oni stačili orientačně rozmístit nábytek tam, kde se domnívají, že ho budou chtít mít. Našli už peřiny, ale zubní kartáčky ještě ne. V krabici nadepsané nádobí ale není nádobí, ale složený křišťálový lustr po babičce. Nápis totiž pochází ze stěhování úplně jiné rodiny, která ale poskytla krabice. Noví obyvatelé jsou špinaví, unavení a hladoví. Vtom zazvoní sousedka a jen tak mezi dveřmi se představí, podá talíř s bábovkou a řekne, ve kterém patře bydlí, kdyby něco potřebovali. Popřeje hezké bydlení a zmizí. Cítili byste se vítaní?

Nic na tom není, a přesto to neděláme. Pojďme se rozhodnout pro podobná gesta. Na světě bude lépe.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.