Myšlenka na den

O jednom víkendu jsme jeli s mým milým na oslavu třiceti pětiletého trvání spřátelené kapely. Oslavou byl jak jinak velký koncert, hostující muzikanti, ohňostroj, obrovský slaný dort a jiná překvapení. Museli jsme tam být. Není mnoho kapel, které by vydržely v téže sestavě tak dlouho. A navíc, které kamarády máte tak dlouhou dobu?

Můj choť byl samozřejmě jedním z hostů. Zahrál si s kapelou tři skladby a dostalo se mu velkých ovací. V době vzniku této kapely už byl na okrese známým kytaristou, který pomáhal mladším klukům se základy akordů a zapojováním prvních kytarových efektů. Na rozdíl od většiny z nich se z této ušlechtilé záliby stalo jeho celoživotní povolání. Na malém městě nezůstal, přesunul se do většího a to mu umožnilo se výukou hry na kytaru živit. V očích kluků, které kdysi naučil brnkat jejich první kytarová sóla, je to stále pan profesor. Byla jsem na něj opravdu pyšná. Celý ten život jsem stála po jeho boku. Vždycky jsem se zajímala, když hrál. Bavilo mě sledovat jeho odborné debaty s ostatními muzikanty. Rádi spolu chodíme na koncerty. Jsme taková stálá dvojka. Všichni ti naši dávní přátelé si nás pamatují jako pár. Když náhodou je někde jen jeden z nás, všichni se vyptávají na toho druhého. Jsme pro ně důkazem, že to jde vydržet spolu celý život.

Vždycky se spolu smějeme vzpomínce na jiný pár z té doby. Ona tančila a on byl také kytarista. Když se vzali, on chtěl, aby ona přestala s tancováním. Nezdálo se mu to bezpečné. Ona souhlasila s podmínkou, že on odejde z kapely. Taky se jí to nezdálo bezpečné. Nikdo z nich se nikdy neúčastní setkání, jako bylo tohle výroční. Ani se tomu nedivíme. O čem bychom si s nimi povídali? Oni si nejspíš našli jiné přátele a možná i jiné společné zájmy. Není na tom nic špatného. Ale přesto si nesmírně cením těch dlouholetých přátelských vztahů s lidmi z dávné minulosti. Jsou ohromně vzácné.

Máte někoho takového?

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.