Myšlenka na den

Umět spolu mlčet je tajemství. Troufla bych si říci, že je to tajemství šťastných párů. Ono totiž není mlčení jako mlčení. V některých chvílích ticha je zřejmé, že nastalo jako reakce na nedorozumění, křivdu nebo urážku. Ve vzduchu je cítit napětí, nikdo nechce promluvit jako první. Může trvat dlouho a je tím škodlivější, čím déle trvá. Ti, kdo spolu takto mlčí, nevydrží dlouho v téže místnosti. Pokud v ní musí setrvávat, pouští hudbu nebo televizi jako zvukovou kulisu, která má ticho zastřít.

Nevinné je takové mlčení, které plyne z toho prostého důvodu, že není co říct. Nastává po únavném dni, po výživné rodinné návštěvě, po tom, kdy už jsme všechno dopodrobna probrali a není co dodat. Mlčení z vyčerpání tématu netrvá dlouho. Přibývají další témata, dostaví se nové síly a hovor znovu zurčí, protože jinak by mohla nastat nuda.

Mlčení, které miluju, je mlčení z toho důvodu, že komunikace probíhá jinými kanály než řečí. Jdeme spolu ruku v ruce lesní cestou, vnímáme hlasy ptáků, vůni borovic a sluneční paprsky dopadající mezi větvemi stromů do lesního šera. V jednu chvíli oba zároveň zastavíme a strneme v nehybnosti. Na strom u cesty přiletěl datel. Ani nedýcháme, abychom ho nevyplašili. Pak odletí a my opět beze slova pokračujeme v cestě. Nic nevyřčeného mezi námi nevisí, není potřeba nic slovy maskovat, není potřeba nic dodávat k tomu, co spolu sdílíme právě v těchto minutách. Asi jsme šťastný pár.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.