Myšlenka na den

Při umývání nádobí vždycky myslím na jednu svou kamarádku a připomínám si, že jí chci požehnat. Vzniklo to už dávno, před mnoha a mnoha lety. Byly jsme si spolu blízko a ona statečně překonávala životní obtíže jako malý plat, nepříjemnou panovačnou tchyni a nemožnost přijít do jiného stavu. Byla mi sympatická její nezdolně dobrá nálada. Moc jsem si vážila toho, jak na mne nechce přenášet své starosti a vždycky se zajímá o to, jak se mám já. Tehdy jsem se za ni vždycky modlila při umývání nádobí. Nemám pro to žádné vysvětlení, nikdy jsem nevybádala žádnou souvislost, prostě jsem si vždycky u dřezu vzpomněla na Moniku a požehnala jsem jí.

Od té doby se mnoho změnilo. Přestěhovali se, porodila dvě děti, změnila zaměstnání, přestaly jsme se vídat a já mám myčku nádobí. Po léta jsem si na ni nevzpomněla, až včera se něco stalo. Oplachovala jsem u dřezu pár hrnečků, které nestálo za to strkat do myčky. Jak jsem tak stála u dřezu, najednou mi vytanula na mysli Monika. Copak asi dělá? A automaticky jsem začala prosit Boha o požehnání pro ni a její rodinu. Samu mě to překvapilo. Co to je za vzorec? Kde se to bere? Proč tak najednou? Děje se něco? Nechtěla jsem plašit ani sebe ani ji, ale pro jistotu jsem poprosila o její ochranu, kdyby náhodou něco.

Došlo mi pak, že někdy při krájení zeleniny do polévky si vzpomínám na jednu paní, o níž nevím, jak se jmenuje, ale prodávala v jednom knihkupectví, které zrušili. Tehdy jsem si dělala starosti, kam půjde, kde sežene nové místo. Je to už pár let, neviděla jsem ji od té doby, ale při té zelenině si na ni občas vzpomenu. Tak nějak vnitřně se usměju a přeju jí dobrý život. Je to divné, že? Ale hezké.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.