Myšlenka na den

Nemůžeme žít bez neděle - eucharistie sytí a podpírá víru

Drazí bratři a sestry, přeji vám krásný den a ještě jednou radostné Velikonoce!

Druhou neděli velikonoční svatý Jan Pavel II. zasvětil Božímu milosrdenství; v evangeliu čteme o zjevení vzkříšeného Ježíše apoštolu Tomášovi. K této události dochází osm dní po Vzkříšení, ve chvíli, kdy je společenství pospolu; právě tehdy Tomáš potkává Mistra, který ho vybízí, aby pohlédl na stopy po hřebech, vložil ruku do rány v Jeho boku a uvěřil. Je to scéna, která nás vede k zamyšlení nad naším setkáním se vzkříšeným Ježíšem. Kde jej najít? Jak ho poznat? Jak uvěřit? Svatý Jan, který o této události vypráví, indikuje přesně – Tomáš se setkává s Ježíšem osmého dne, ve shromážděném společenství a poznává Jej podle znamení Jeho oběti. Z této zkušenosti pramení Tomášovo vyznání víry, nejmocnější v celém čtvrtém evangeliu: „Pán můj a Bůh můj!“.

Ano, věřit není vždycky snadné. Nebylo to snadné pro Tomáše a není to snadné ani pro nás. Víra musí být živena a podporována. Proto „osmého dne“, tedy každou neděli, nás Církev vybízí, abychom dělali to, co dělali první učedníci – abychom se scházeli a společně slavili eucharistii. Během ní nasloucháme Ježíšovým slovům, modlíme se, vyznáváme svou víru, v lásce se dělíme o Boží dary, odevzdáváme svůj život sjednoceni s Kristovou obětí, přijímáme Jeho Tělo a Jeho Krev, abychom pak sami mohli být svědky Jeho vzkříšení, jak naznačuje slovo „mše“ , tedy „poslání“, „mise“ .

Nedělní eucharistie je pro křesťanský život nezbytná. Vydávám se na apoštolskou cestu do Afriky, a právě někteří mučedníci africké církve z prvních století – mučedníci z Abitény – nám o tom zanechali krásné svědectví. Když jim navrhovali dohodu, která by jim zachránila život, pokud se vzdají slavení eucharistie, odpověděli, že nemohou žít bez slavení Pánova dne, kdy je víra živena a roste. Díky ní se naše snahy, byť omezené, s pomocí Boží milosti spojují jako součinnost údů jediného těla – Těla Kristova – na uskutečňování velkého plánu spásy, který zahrnuje celé lidstvo. Právě skrze eucharistii se i naše ruce stávají „rukama Vzkříšeného“, svědectvím Jeho přítomnosti, Jeho milosrdenství, Jeho pokoje, ve znameních práce, obětavosti, nemoci, plynoucího času, která jsou v nich často vryta, stejně jako v laskavosti pohlazení, objetí či projevu lásky.

Drazí bratři a sestry, ve světě, který tak velmi potřebuje pokoj, nás toto všechno více než kdy jindy zavazuje k vytrvalosti a věrnosti našemu eucharistickému setkání se Vzkříšeným, abychom z něho vycházeli jako svědkové lásky a zvěstovatelé smíření. Ať nám v tom pomáhá Panna Maria – blahoslavená, protože jako první uvěřila, ačkoli neviděla.

https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2026-04/lev-xiv-nemuzeme-zit-bez-nedele-eucharistie-syti-a-podpira-viru.html

Přeložila česká redakce vatikánských médií, jb, krátil a upravil Martin Holík

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.