Myšlenka na den

Tu větu často používáme, když chceme někoho ujistit, že se za něj budeme modlit. Je to taková šifra. Jsou chvíle, kdy možná v myšlenkách na někoho může spočívat celá modlitba. Nevíme, jak a za co konkrétně se modlit. Jen na někoho myslíme. Vzpomínáme na hezké chvíle, které jsme s ním strávili. Pociťujeme vděčnost za jeho dobrotu, připomínáme si, co konkrétně pro nás kdy udělal, jak reagoval ve chvílích našich potíží a potřeb.

Jsou chvíle, kdy se mi obtížně za někoho přimlouvá. Jsem přesvědčená, že si za své potíže může sám. Případně jsem ho varovala, ale neposlechl. A Bůh mé srdce pro něj nezlomil, abych se modlila stůj co stůj. Přiznávám, trochu mě ten člověk štve. Říkám si, že si to vlastně zasloužil, tak ať se teď poučí. Má, co chtěl. Stejně tak dobře vím, že Bůh se na to tak nedívá. A tak se motivuju k pozitivnímu přístupu těmi vzpomínkami, těmi myšlenkami. Snažím se vidět ho, jako Bůh ho vidí. Všímat si jeho rodinného zázemí, uvědomit si, co on dostal do života jako základní výbavu. Jaká byla jeho startovní čára? Byl milovaným dítětem a vyrůstal v náruči kompletní bezpečné rodiny? Jací byli jeho rodiče? Byli vůbec přítomní? Obdržel všechnu možnou podporu pro svůj rozvoj a vzdělání? Nebo je zázrakem už to, co z něho vyrostlo a čeho v životě dosáhl? Většinou se stydím a úplně klidně se můžu modlit. Nebo ne a pak říkám Bohu, jak nesmírné je jeho milosrdenství a jak moc ještě musí proměnit mne.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.