Myšlenka na den
Moje kamarádka se učí na státnice na právech. Je to velice disciplinovaná studentka, a tak začala s přípravami a studiem dost zavčasu. Všechno si pečlivě naplánovala, dala si určitou časovou rezervu pro nepředvídatelné okolnosti a pustila se do toho. Jak to tak bývá, přepálila začátek. K tomu se přidala únava z lehké virózy. Jedna denní dávka jí nelezla do hlavy tak, jak čekala. Prostě se dostala do skluzu a ten se ze všech sil snažila dohnat. Byla ve strašném tlaku, který si sama působila, a zaťaté odhodlání všechno stihnout podle plánu ji ještě pohánělo. Vstávala ráno časně, studovala bez oddechu, chodila spát teprve tehdy, až splnila denní limit. Pokud musela dělat ještě něco jiného, co se studiem nesouviselo, chtěla ten čas nahradit. Modlila se o sílu a zdraví.
Jednoho sobotního odpoledne se vydala se skupinou přátel na motokáry. Dovolila si jedno odpoledne zábavy a večer chtěla zase pilně studovat. Vesele naskákali do vozítek a závodili. Moje kamarádka je dobrá řidička a závodit s motokárou ji ohromně bavilo. Porážela i kluky, kteří řídili déle než ona, a to ji ještě povzbuzovalo. Když projížděla jednou zatáčkou toho dne asi po sté, nějak se jí nepodařilo zatočit volantem a čelně narazila do jiné motokáry. Strašlivý náraz, úlek, šok. V hlavě jí hučelo a zřetelně vnímala hluboký přísný hlas, který nakazoval: Zpomal, děvče!
Věděla, že hlas nemluví o bouračce s motokárou. Byla si zcela jistá, že milosrdný Bůh musel použít až takto krajního prostředku, aby mu naslouchala, co se jí snažil předtím už mnohokrát říct. Jenže neposlouchala. Když mi ukazovala modřiny, smála se. „Když si chce člověk dělat věci po svém, riskuje, že ho Bůh zastaví, to je jisté.“
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.
