Myšlenka na den

Jsou dny, kdy se mi do ničeho nechce. Všechno se mi zdá příliš obtížné. Bojím se přijímat telefonní hovory, protože by po mně mohl někdo něco chtít. Vyhýbám se lidem a připadá mi, že nejlepší by bylo bývalo ráno zůstat v posteli. Uvnitř mne přebývá smutno a život se jeví pustý. Nebývá to často, ale když už to přijde, stojí to za to.

Dnes jsem se od rána cítila unavená. V práci mi byla zima. Nic mě nenapadalo, do ničeho se mi nechtělo. Takový marný den. Jenže dny člověk nemůže vymazat nebo přetočit rychloposuvem. Vzhledem k tomu, kolik mi je, bych svými dny ani nechtěla plýtvat. Kdoví, kolik jich ještě mám před sebou… Ani tohle uvědomění mi moc nepomáhalo. Nejhorší na tom celém bylo, že do obchodu moc lidí nepřišlo a nikdo mě nerozptyloval. Nemusela jsem se soustředit na dotazy či požadavky někoho jiného. Přesto jsem odcházela domů radostná. Stačila jediná zákaznice, mladá maminka s miminkem v šátku na břiše. Byla tak radostná a roztomilá, zdvořilá a slušná, že jsem za pár minut její přítomnosti úplně pookřála.

Tak si říkám, že někdy skutečně stačí jen málo. Trocha zdvořilosti, pár milých slov a den se může proměnit. Jde to.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.