Myšlenka na den

Některé systémy stravování vycházejí docela rozumně z těch surovin, které jsou v tom daném ročním období v tom daném místě právě k mání. Chápu to a je mi to naprosto srozumitelné. Teoreticky souhlasím. Jakmile se však v únoru kolem Valentýna objeví první vaničky s jahodami, které vypadají jako jahody a možná, když se opravdu soustředím, už i tak trochu voní, jsem v těžkém pokušení.

Koupit? Nekoupit? Moje hlava samozřejmě ví, že budou chutnat jako řepa. Moje srdce by už rádo okusilo luxus časného léta. Jahody… Mňam. Podobně bojuju s pokušením mladého hrášku v luscích, bleďounkých rajčat a tvrdých broskví, když je nabízejí moc brzy, nebo naopak s pozdním chřestem, který po své sezóně už nemá smysl. Znáte to? Chce to kázeň.

Argumenty pro podporu kázně bychom měli. Nechceme podporovat nesmyslnou přepravu ovoce a zeleniny z daleka. Vyplýtvá se tím spousta paliva a uhlíková stopa je pořádně tlustá. Nic z toho vlastně pořádně nechutná. A pokud mají ty výživové systémy pravdu, nic z toho nám neprospěje. Jen uspokojíme své choutky. Když se fakt upřímně zamyslím, musím uznat, že v únoru fakt miluju brambory, mrkev, cibuli a kysané zelí. A červené pomeranče. To není moc konzistentní, že? Jenže ony jindy nejsou. Tak promiňte.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.