Myšlenka na den

Každý z nás má povinnost přispět k rozvoji šťastnějšího světa. Musíme se víc starat o blaho ostatních. Musíme nabízet to, čeho se nejvíc nedostává -  laskavost a soucit. Hledáme-li štěstí pouze sami pro sebe, většinou ho nedosáhneme. Snažíme-li se učinit šťastným někoho jiného, pocit štěstí se dostaví. K němu i k nám.

Kdysi se mě hluboce dotkla věta z Písma: Je lepší dávat než brát. Odráží způsob, jakým poznávám Boha a jeho charakter. Je důkazem Božího paradoxu. Dej a neubude ti, ale naopak ti bude přidáno. Ber, shromažďuj, získávej a nikdy nebudeš mít dost. Není snadné se rozhodnout být dávajícím člověkem. Takové rozhodnutí totiž musí stát na důvěře v toho, kdo je největším dárcem. Bez hluboké důvěry v Boží dobrotu člověk nedokáže nezištně dávat bez nároku na odplatu. Lidské příklady nezištnosti, bezelstnosti nebo velkorysé laskavosti mi vždycky připomínaly, že takový je Bůh. Při setkání s takovým skutkem, s takovým jednáním jsem nějak cítila, že se potkávám s Bohem samotným. Lákalo mě napodobovat. A vždycky to bylo štěstí.

Štěstí můžeme nacházet v tom, když učiníme šťastným někoho dalšího. Vím, že to víte.

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.