Myšlenka na den
Někde jsem četla, že člověk prožívá štěstí, když je v souladu sám se sebou. Napadlo mě zamyslet se nad tím, jestli člověk, který je zlý, a dostane se do souladu sám se sebou, tudíž koná zlo, se v takové situaci může cítit šťastně.
Připadlo mi, že zlo a štěstí nějak nejde dohromady. Může se zlý člověk cítit šťastně? Snad prožívá úlevu, když někomu ublíží. Pomstil se a na chvilku má pocit, že zvítězil. Nikdo si ho nevšímal, dokud nezačal působit bolest. A teď, když projevil, co dokáže, se ho všichni v jeho okolí bojí, někteří mu možná začnou podlézat a lichotit mu, což může být alespoň zpočátku uspokojivé. Dokud bude zlý, budou se ho bát a budou si ho všímat. Snad cítí spokojenost, když se mu nějaký zlý skutek obzvlášť povede. Dlouho si to plánoval, promýšlel okolnosti, formulace, chystal si prostředí, možná i rekvizity, trénoval a pak to vyšlo. Mohl být přesně tak zlý a tak zraňovat svou oběť, jak si předsevzal. Ale štěstí? Může ze zlých skutků vyplynout pocit štěstí?
Nedívám se na to úplně opačně? Není snad zlý proto, že je uvnitř ve svém srdci nešťastný? Nemůže jeho zloba pramenit z nějakého hlubokého zranění, z nějaké strašné bolesti, kterou přehlušuje svými zlými skutky? Jako malé dítě zlobí, aby si jej někdo všiml a dal mu najevo, že je milované, přijímané, že na něm někomu záleží. Možná jsem naivní. Ale raději se budu zlu, zlým myšlenkám a slovům vyhýbat. Nechci si zbytečně odhánět štěstí.
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.
