Myšlenka na den

Dnes slavíme Hod Boží. Kdopak ví, co to přesně je? Slovníky tvrdí, že hod je slavnost. Já slavnosti miluju a vy? Nevím, jaká je vaše vánoční božíhodová tradice, u nás doma se ten den nesl ve znamení dopolední bohoslužby, slavnostního oběda, drobného odpočinku, společné procházky a vůbec času tráveného společně. Každý se víceméně snažil s ostatními vycházet a neprovokovat. Chtěli jsme, aby nám spolu bylo hezky.

Nevím, jak vypadají vánoční hody jinde, nic moc odlišného jsem nikde nepoznala. Jak si tak ale pohrávám s tím slovem hody, připomíná se m i jedno jeho použití v Písni písní. Tam píše milá, že on ji „vzal na hody, maje za korouhev lásku ke mně“. V soudové češtině by se řeklo, že milý pozval milou na hostinu a jako korouhev nad ní vlála jeho láska. Mou fantazii tohle jitří. Vaši ne? Já jsem ta milá. Jak to vypadá, když jsem na hostině, což je výpravná oslava s jídlem, pitím, hudbou, dekoracemi a kdoví čím ještě dalším, co vyjadřuje slavnostnost, a nad všechnu tu krásu a slávu nade mnou vlaje korouhev, znamení něčeho mimořádného, která zdůrazňuje, jak jsem milována. Přiznávám, že cítím lehkou bázeň, když si připustím, že měosobně se to týká. Zažila jsem už oslavné obědy nebo večeře, kde se můj milý manžel pokusil rozvinout svou lásku jako korouhev nade mnou. Bylo to krásné a cítila jsem se opravdu milovaná. Tady ale mluvíme o hodu Božím.

Je mi jasné, že vy jako žena budete s nejvyšší pravděpodobností chystat tento slavnostní oběd. Je docela pravděpodobné, že přijdou i další příbuzní a té práce na vás bude moc. Možná se na to těšíte, protože se u jednoho stolu sejdou všichni, které máte ráda, možná se obáváte, protože budete hostit společnost poněkud riskantní. Přesto si, prosím, dovolte tu představu. Je to Boží hod a vy jste ta milá, nad jejíž hlavou vlaje jako korouhev Jeho láska. Není to nádhera?

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.