Myšlenka na den
Nikdo už dnes nepíše a neposílá vánoční přání, říkala jedna známá paní. Já ale vím, že to není pravda. Například já to dělám. A vím, že spousta dalších lidí také, protože si u mne v knihkupectví kupují krásná vánoční přání. Jedna naše stará sousedka podle toho, od koho dostane vánoční pohlednici, usuzuje, kdo z jejích přátel a příbuzných je ještě naživu.
Možná kupovat vánoční přání, rukou je psát, shánět poštovní známku (skoro nikde už je dneska nemají) a hledat schránku (všimli jste si, že nějak mizí z veřejného prostoru?) vypadá jako moc práce s nezaručeným efektem. Co když adresát můj pohled hodí do koše? Nebo co když si svou poštovní schránku vůbec nevybírá? Co když si o mně pomyslí, že jsem trapně staromódní se svými pohledy a přáníčky, vždyť máme smsky, maily nebo sociální sítě? No, možné to všechno je. Nebudu lakovat svět na růžovo. Mám ale i jiné zkušenosti.
Papírové vánoční přání je hmatatelným důkazem lásky. Je možné si je schovat a i za půl roku v horkém červenci si připomenout, že na vás někdo v loňském prosinci myslel. Může být i dárkem samo o sobě, třeba hezkou dekorací. Může obsahovat slova požehnání, jaká by vyslovit při osobním setkání třeba dost dobře nešlo. Třeba byste se styděli, nebo by se to vzhledem k okolnostem nehodilo nahlas říkat. Však to znáte. Přesto je osobní požehnání důležité. V zapsané formě si je můžete klidně načrtnout nanečisto a dobře si promyslet, co chcete přát. Co by vlastně adresát potřeboval? Jsem si jistá, že šťastné a veselé nebo radostné Vánoce to nemusí být. Možná můžeme zajít víc na hlubinu a napsat něco prorockého. Zkuste hledat smysl v tom, co napíšete svým příbuzným, bývalým spolužákům nebo kolegům z práce. Vánoční přání nabízí krásně nenápadnou příležitost udělat něco důležitého, krásného, co může mít velký vliv. Za pokus to stojí.
Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.
