O kamínku se dvěma srdíčky

O kamínku se dvěma srdíčky

Ten kámen jsem našla snad před půl rokem a od té doby ho tahám v boční kapse batohu. Nalakovaný na bílo a jsou na něm dvě srdce, jedno větší a jedno menší. Okolo nějaké abstraktní květiny. Jednoduchá kresba. Velikost – tak akorát do dlaně. Čas od času o něj zavadím a připadám si jako cvok, co nosí v batohu šutry.

Až dneska večer... Restaurace, dětský koutek, mladá maminka s holčičkou asi tříletou. Mluví spolu rusky; maminka posílá holčičku na skluzavku, protože si chce přečíst na mobilu zprávy, mají tu free wifi. Nekoukám tam cíleně, ale je to vedlejší stůl. Holčička si chce povídat. Ukazuje, že umí počítat do pěti. Tomu rozumím, jinak rusky nerozumím. Vyndávám z batohu ten kamínek a najednou vím, proč ho už půl roku s sebou tahám. Dobrý večer, říkám té mamince. Dobrý večer, odpovídá česky a usměje se. Odkud jste, zkouším to anglicky. Ukrajina. A město? Charkov... Koukáme na sebe. Pokládám před ně na stůl kamínek. Na shledanou. Na shledanou. Nezvládnu se otočit, ale slyším, jak si holčička kamínkem kutálí po stole.

Nevšedně všední dny přeju!

Radka Rozkovcová

Myšlenka na den – krátké zamyšlení, úvaha či fejeton pro všední i sváteční den, každý den 5.57, 11.57 a 17.55.