Archiv článků

Lístek: Den pramenů

<p>V rozhovoru se skupinou <strong>Lístek</strong> jsem do éteru prohlásil, že
<strong>Den pramenů</strong> je podle mne nejlepší trampská deska, která u nás v
posledních letech vyšla. Trvám na tom, i když to zdaleka není deska dokonalá. O
něco více mě zaujal snad jen výběr písní Wabiho Ryvoly Toulavý návraty. Ale
kompilace klasiků necháme stranou. Souhlasíte?<!-- )--></p>

Kolem se toč - 407. kolo

Žalman & spol.: Nápis na štítu domu

<p>Žalman natočil nové řadové album. Od předchozího V roce jedna je dělí tři
roky, což v dnešní době není ani nadměrný autorský přetlak, ani známka
nedostatku invence. Je to prostě taková běžná doba k vydání cédéčka, zvlášť když
v mezičase vyšel reprezentativní výběr ze starších desek...<!-- )--></p>

Čechomor: Proměny Tour 2003

V roce 2000 natočila <strong>Českomoravská hudební společnost</strong> své zatím poslední a také zatím nejlepší řadové album <strong>Čechomor</strong> (jehož název o málo později přijala za svůj). O rok později následovala úspěšná nahrávka <strong>Proměny</strong> s Collegiem českých filharmoniků. V dalším roce vydal Čechomor koncertní album <strong>Live</strong> (bez orchestru) a nyní vychází v podobě dvojalba koncertní záznam z turné <strong>Proměny</strong> (tedy opět s orchestrem). Možné kombinace byly vyčerpány, těšme se na další studiové album. Předtím si však pojďme říct aspoň pár slov o koncertně-filharmonickém dvojCD <strong>Proměny Tour 2003... </strong><!-- )-->

Kolem se toč - 406. kolo

Alibaba: Brána se otvírá

Když jsem loni v dubnu zval do pořadu <strong>Jak se vám líbí</strong> středomoravskou kapelu <strong>Alibaba</strong>, neměl jsem k dispozici ani demo. Skupina hrála přímo v našem studiu a i když jsem tuto živou nahrávku později používal pro vysílání, bylo mi jasné, že pěkným písničkám Alibaby by prospěla studiová práce a víc času pro natáčení. Od října do prosince vznikalo ve Štramberku první oficiální album skupiny. Kapela si na něm dala záležet a za výsledek se v žádném případě nemusí stydět...<!-- )-->

Kolem se toč - 405. kolo

Cymbelín: Etno Underground

<strong>Cymbelín</strong> hrával velmi příjemný folk s klávesami (a taky s kytarou, basou, klarinetem a houslemi). Loni se čtyřčlenná sestava rozšířila o bubeníka, z čehož mohl vzniknout melodický folkrock. Nestalo se tak. Přidáním bicích totiž nebylo jedinou změnou ve směřování kapely. Cymbelín se rozhodl radikálně změnit svůj styl: ubylo přímočarých (či průzračných) folkových prvků, ubylo akustiky. Zvuk z(mo)hutněl, klarinetu je rovnocenným (a mnohdy rovnocennějším) partnerem elektrická kytara, přibylo klávesových ploch (a dalších elektronických zvuků), houslisa Pavel Rajmic dává před houslemi přednost baskytaře. Jako pilotní projekt svého nového směřování natočil Cymbelín sedmipísňové demo...

Kolem se toč - 404. kolo

Krock: Malý princ

<p>Složit písničkové pásmo na motivy světoznámé knihy je těžké. Složit
<em>dobré</em> písničkové pásmo na motivy svěoznámé knihy je <em>velmi</em>
těžké.<strong> Mila Fuxa</strong>, polovina folkového dua
<strong>Krock</strong>, vyšel z této zkoušky se ctí. I když výsledek není bez
chybiček a i když zdaleka ne všechny jeho části jsou stejně silné, nemám při
souvislém poslechu díla pocit nudy a několik melodií se mi ihned vrylo do
paměti...<!-- )--></p>

Kolem se toč - 403. kolo

Kolem se toč - 402. kolo

Terebint: Ze džbánu

<p>O druhém albu brněnského <strong>Terebintu</strong> (i o kapele samotné) se
něco málo dozvíme už při poslechu úvodní skladby <em>O krok dál. </em>Zatímco
druzí volí pro úvod desky často rychlou (a krátkou) vypalovačku, která má za
úkol zaujmout na první poslech, Terebint začíná nejdelší, téměř šestiminutovou
baladou. Kdyby mě nerušily časté gramatické rýmy (zbývá/neubývá, den/sen,
zmůžou/můžou), řekl bych, že jde o solidně zahraný folk bez větších
festivalových ambicí. Prostě kapela se slušnou úrovní, za kterou se nemusí
stydět; jenže takových procházejí jen konkurzem Zahrady každoročně
desítky...<!-- )--></p>

Kolem se toč - 401. kolo

Kolem se toč - 400. kolo

Pecka Vít: Příběhy

<div>
<div>
<p>Album <strong>Příběhy</strong> obsahuje 10 písní zpěváka <strong>Víta
Pecky,</strong> který je současně autorem všech textů a melodií. Kdyby se
jednalo o akustický (tedy folkový) projekt, mluvili bychom pravděpodobně o
písničkáři. Jenže na výsledné podobně nahrávky má velký podíl další člověk,
Slávek Šámal, který desku aranžoval a nahrál na ni kytaru a klávesy. Slávka
Šámala neznám, ale tipoval bych si, že se zhlédl v hudbě 80. let. Atmosféra
tehdejšího komerčního rocku totiž z alba silně sálá...<!-- )--></p></div></div>

Marcipán: Polajko!

<p>Špatně se píše o tak neuchopitelné kapele, jako je pražský
<strong>Marcipán</strong>. Vždyť na albu <strong>Polajko!</strong> (což je
mimochodem už druhá položka v diskografii souboru) se najdou odkazy snad na
všechny myslitelné hudební žánry. Vždyť se zde v jedné kapele sešli lidé se
zkušenostmi s gregoriánským chorálem a z prapůvodní <strong>Českomoravské
hudební společnosti</strong> (houslista a kapelník Jiří Hodina), z barokní hudby
(klavíristka Martina Přibylová), z<strong> Manon 15</strong> nebo
<strong>Chinaski</strong> (bratři Ondřej a Štěpán Škochové, tj. kytarista a
saxofonista) a ze symfonického orchestru či jazzu (kontrabasista Tadeáš
Mesany)!...<!-- )--></p>

Vrt: 13 dobrých vrtů skupiny Vrt

<p>Z nahrávky je cítit obrovské nadšení, se kterým kapela (možná více parta
kamarádů - napříč generacemi) k projektu přistupovala. Zpívající děvčata zpívají
radostně, snaží se hledat výraz. Přes to všechno je jejich projev zatím dětsky
nevyzrálý, neusazený. Zřeteleně je to slyšet ve skladbách, ve kterých zpívají
společně se Zdeňkem Skalickým, jehož projev je možná méně energický, ale čistší,
bez větších výslovnostních vad...<!-- )--></p>

Hrubý Jan & Kukulín: Silmarillion

<p>V době snad největší módy knih <strong>J. R. R. Tolkiena</strong> vydává
<strong>Jan Hrubý</strong> se skupinou <strong>Kukulín</strong> album
<strong>Silmarillion</strong>, tematicky zaměřené na nejnáročnější Tolkienovo
dílo, které vypráví o mytologii a historii Středozemě. Byla by však chyba
obviňovat Hrubého ze snahy svézt se na módní vlně. Vždyť předchozí řadové album
Kukulínu z roku 1998 se přímo jmenovalo <strong>Středozem</strong>. Silmarillion
tak můžeme brát jako jeho pokračování.<!-- )--></p>

Koňaboj: Já sa koňa bojím

<p>Zní to trochu jako pohádka. Kapela, která funguje několik měsíců, se přes
konkurz dostane na náš největší festival. Tam vyhraje v diváckém hlasování a
díky tomuto vítězství dostane možnost zdarma natočit pár písní v dobrém studiu.
A hned se najde i sponzor, který doplatí zbývající čas potřebný k nahrání celého
cédéčka. Toho se navíc ujme prestižní vydavatelská společnost. Něco takového se
nestává každý den. <strong>Koňaboji</strong> z Vyškova se to podařilo. Dosaďte
si za neurčitá slova v předchozích větách jména Zahrada (festival), AV Studio ve
Vyšším Brodě (studio), Velkopopovický kozel (sponzor) a Indies Recodrs
(vydavatelství) a pohádku máme celou. Album <strong>Já sa koňa bojím</strong>
právě vychází. Pojďme si je společně poslechnout...<!-- )--></p>

Poutníci: Pláč a smích

<p><strong>Poutníci</strong> jsou legenda. Málokdo u nás tuto kapelu nezná.
Jenže většině populace se hned v závěsu za označením souboru vybaví slova
Křesťan, <em>Panenka</em>, případně <em>Až uslyším hvízdání</em>. A taky slovo
bluegrass (i když dotyčný ani nemusí vědět, co se za ním skrývá)... Jenže
pravověrní bluegrassisté (i uvnitř Poutníků) tuto kapelu za bluegrassovou
nepovažují... Robert Křesťan od dob Panenky už dvakrát změnil kapelu... A i když
Panenku Poutníci hrávají na svých koncertech rozhodně raději než její autor,
přece jen by se asi raději zapsali do povědomí i novějšími písněmi... A mimochodem
Poutníci sice jsou legenda, ale legenda omlazená, dravá a snad stále ještě
perspektivní...<!-- )--></p>

Asonance: Vzdálené ostrovy (Scottish and Irish Folk Songs and Ballads)

Asonance na svém šestém studiovém albu nepřináší nic nového. Pokud tuto skupinu znáte, dobře víte, čím vás potěší, případně čím vás zklame. I na <strong>Vzdálených ostrovech</strong> se střídají balady s rychlejšími písněmi a s tradičními instrumentálkami (především s tanci jigy a reely). Písničky jsou obdařeny texty kapelníka Honzy Lašťovičky, který se snaží o co nejpřesnější převod do češtiny - i za cenu rytmických nepřesností nebo špatně frázovatelných pasáží...<!-- )-->

Cop: Jedním tahem...

Tři roky po zatím posledním řadovém albu <strong>Bič</strong> a rok po znovu natočených starších skladbách (<strong>His Master?s Cop</strong>) přichází plzeňský <strong>Cop</strong> s novou deskou. <strong>Jedním tahem... </strong>je kolekce s podprůměrnou stopáží (jen málo přes půl hodiny), které by slušela přelepka "Stoprocentně česká muzika". Tvůrci všech 12 písní jsou totiž čeští autoři, ať už členové Copu (Míša Leicht, Jirka Vopava, Martin Fridrich), nebo externisté (V. Mottl, F. Černý)...<!-- )-->

Kvapôčky: Autobusy plné vody

<p><strong>Kvapôčky</strong> jsou pěvecký sbor Církve bratrské v Bratislavě.
Předpokládám, že album <strong>Autobusy plné vody</strong> si soubor natočil
jako průřez svým pestrým repertoárem především pro své členy a pro jejich
nejbližší. Jenom ti totiž mohou omluvit určitou nevyváženost cédéčka...<!-- )--></p>

Ulrychovi Hana a Petr & Javory: Šumaři

<p>Jednou v neděli ráno, snad víc než před rokem, jsem na téměř liduprázdné
ulici v Brně-Králově Poli potkal <strong>Petra Ulrycha</strong>. Využil jsem
příležitosti a zeptal se jej, co připravuje pro své posluchače. A dozvěděl jsem
se, že mimo jiné pracuje na vánoční desce. Ale neměla by to prý být taková ta
klasická vánoční deska, plná koled. Těsně před Vánocemi 2003 CD
<strong>Šumaři</strong> vyšlo a já vím jedno. Před sebou mám nejlepší vánoční
album uplynulého roku. Nejlepší mimo jiné právě proto, že tak úplně vánoční
není...<!-- )--></p>