Prožitek demence
Bloudíte dokola na místě, které vám připadá nějak známé, ale nevíte, kde jste... Nemoc, která může postihnout kohokoli z nás.
Prožitek demence
Bloudíte dokola na místě, které vám připadá nějak známé, ale nevíte, kde jste. Je mlha a začíná se stmívat. Nejste si jistá, jestli je léto nebo zima, den nebo noc. Čas od času se mlha trochu projasní a vy vidíte nějaké předměty velmi zřetelně, ale ani tehdy si nejste jistá, kde jste je viděla předtím.
Neustále se snažíte pochopit, kde jste, ale cítíte se otupělá a hloupá. Právě když už si myslíte, že to začíná být jasné, tak si na nic nemůžete vzpomenout. Všechno co děláte – uklízíte, obouváte si boty, hledáte cestu do obchodu a nakupujete potraviny – se nedaří. Zapomínáte, kde jste, co se to pokoušíte udělat a vaše tělo neposlouchá vaše příkazy.
Zatím co takhle bloudíte a klopýtáte v mlze, vypadá to, že lidé kolem vás pospíchají a mluví velmi rychle jazykem, který nepoznáváte. Všichni vypadají tak energicky a sledují nějaký záměr, ale vy nemůžete pochopit, co to vlastně mají dělat. Občas zaslechnete divné útržky rozhovoru, kterým rozumíte a začínáte si myslet, že všichni mluví o vás. Někdy vidíte skrze mlhu známou tvář, ale jak se pohnete směrem k ní, zmizí nebo se promění v něco hrozivého. Cítíte se ohrožená – možná, že vás ti lidé chtějí někam odvézt – do vězení nebo vás hodit někam na skládku. Cítíte se ztracená, osamělá, vyděšená. Nemůžete ovládat močový měchýř a střeva – jste špinavá a zahanbená. Je to tak jiné, než jaké to bývalo. Cítíte, že už neznáte samu sebe.
Klopýtáte dál mlhou a hledáte nějaké příjemné místo, které by dávalo pocit domova – teplé a bezpečné. Ale nedaří se vám ho najít a vy víte, že domov zmizel navždy. Občas si uvědomíte, že vás někdo drží za ruku a že je na vás hodný. Jakmile té osobě začnete vyprávět, co se s vámi děje, říká hlasitě: „To nic, to bude dobré.“ nebo „Sedněte si tady, brzy bude oběd.“ Když slyšíte její hlas, víte, že váš příběh neposlouchá a zůstáváte zase vydána svému strachu.
Děláte, co můžete. Čas od času vezme někdo vaši ruku a pokouší se vás odvést, jako byste byla zatčena policií. Jsou mnohem silnější než vy a pořád kladou otázky – jazykem, který neznáte. Ráda byste spolupracovala, jen kdybyste věděla, o čem to všechno je a kdyby vás někdo bral vážně
Život takový vždycky nebyl. Pamatujete se na dobré časy, kdy jste věděla, kdo jste a kdo vás má rád. Kdy jste byla matkou, která má pořád napilno a směje se spolu se svými dětmi. Lidé si vás všímali a manžel vám říkal, jak jste krásná. Ale to všechno už je pryč. Teď nejste nic a nejste k ničemu. Opustili vás navždy, abyste shnila.
