Kdo jsou oběti komunismu?

Malá poznámka postkomunistického dítěte.

Součástí připomínek výročí byly a jsou také křesťanské bohoslužby za oběti komunismu. Jako první člověka napadne, že taková mše svatá je asi obětovaná za lidi, kteří trpěli v žalářích, nespravedlivě umírali anebo byli stejně nespravedlivě odsouzeni k životu bez milované osoby s vědomím jeho či její zbytečné a nesmyslné ztráty; lidi, kterým bylo upřeno vzdělání, klidný domov, svobodný pohyb a svobodné vyjadřování vlastního názoru. Jenže jsou toto jediné oběti komunismu?

A co miliony těch, kteří prostě nějak přežívali? Co ona šedá zóna postav, které nevystoupily dostatečně tvrdě a odhodlaně proti zlu, možná proto, že se bály, možná proto, že neměly sílu, možná proto, že nevěděly. Možná na sobě po letech cítí trochu zašlé špíny, jenže co teď už s tím. Ano, oni nebyli dost silní a snad si za to mohou i sami. Jenže co teď s tím?

Nejsou toto taky oběti komunismu? Zavraždění v kriminálech přišli o život. Pán jim jej daruj v hojnosti. O co přišly masy těch, kteří se nechali obelstít? Přišli o nebe, o naději. Přišli o víru nejen v Boha, ale taky v člověka, v pravdu, ve spravedlnost. Cožpak je něco jiného než klam, dvojsmysl, nedůvěra mezi lidmi a prázdno na místo Boha? Tihle lidé se stali zoufalými oběťmi lží, které se šířily pod praporem komunismu.

Ale ani oni ještě nejsou těmi posledními. Byli tací, kteří odsuzovali, a tím odsoudili sebe. Byli tací, kteří zabíjeli a tím sebe připravili o život. Ti, co žalovali, dali tak povstat těm, kteří jednou budou žalovat proti nim. To jsou ti, kterým komunismus přinesl vpravdě smrt.  

Modlete se za své nepřátele. Přinášejme Bohu oběť za oběti komunismu. Není jich zrovna málo.