Advent
Advent není pouze dobou přípravy na oslavu Narození Páně, ale také obdobím očekávání druhého Kristova příchodu na konci věků. Toto označení pochází z latinského slova "adventus", což znamená příchod.Adventní doba je příležitostí pro každého z nás "přibrzdit a využít tento čas ke ztišení,...
Advent není pouze dobou přípravy na oslavu Narození Páně, ale také obdobím očekávání druhého Kristova příchodu na konci věků. Toto označení pochází z latinského slova "adventus", což znamená příchod.
Adventní doba je příležitostí pro každého z nás "přibrzdit a využít tento čas ke ztišení, zastavení se, naslouchání a načerpání vody živé, tolik potřebné pro náš život. Adventní doba zahrnuje čtyři neděle před slavností Narození Páně (25.12.):
První neděle: nás vybízí, abychom vzali vážně druhý příchod Ježíše Krista. On skutečně přijde, přijde znenadání, a proto je třeba bdít, čili žít ve světle. Tento příchod je blízko, vždyť noc pomíjí a pomalu svítá.
Druhá neděle: Pán přijde jako spravedlivý soudce, který nastolí narušený Boží řád, přinese pokoj a obnoví narušenou harmonii ve stvoření. On přichází jako Spasitel pro všechny, naději v jeho příchod si máme uchovat živou skrze slovo Písma.
Třetí neděle: pozornost přechází z druhého Pánova příchodu na jeho první příchod. Ten má přinést uzdravení pro slepé, chromé, hluché, radostnou zvěst pro slabé a malomyslné. Nadměrnost tohoto obdarování nechává vytrysknout radost a jásot, proto se tato neděle nazývá "gaudete" ("radujte se"). Dává zakusit předchuť té radosti, která se projeví při naplněném očekávání, při setkání s Pánem "v Betlémě". Při mši je obzvlášť nápadné použití růžových rouch: zatlačuje se tak vážná fialová barva a naznačuje se předvánoční radost. Zatím tato radost nemůže naplno vyprýštit, je třeba ještě čekat.
Čtvrtá neděle: všechno se už soustředí na narození Ježíše a na Pannu Marii, která přijala Boží plán. Očekávání se naplňuje v neočekávané velkorysosti: samotný Bůh sestupuje a přichází k člověku, aby byl s ním. Ježíš, narozený z Panny, je Emmanuel, tj. Bůh s námi. Bůh se přiblíží k člověku v maximálně míře. Stává se člověkem jako on, narodí se ve skutečném lidském těle, přijímá tělo ze ženy a je z určitého rodu, Davidova.
Doba, kterou prožíváme, je konkrétním pozváním nejen do Betléma, ale i do nebe !