Svátek
Svátek slaví sv. Vincenc z Paula
„Měj soucit s chudými; pak bude pokoj tvého srdce nekonečný.“ – Tato slova byla v podstatě souhrnem, ba celoživotním vyznáním sv. Vincence de Paul. Tento kněz z přelomu 16. a 17. století (žil v letech 1581–1660), tedy současník slavného kardinála Richelieua, se chudým věnoval již na počátku své kněžské dráhy, když působil v Paříži jako královnin almužník.
Roku 1617 se rozhodl zasvětit svůj život péči o chudé naprosto a definitivně. Vztah k nejpotřebnějším lidským bratřím a sestrám se mu stal měřítkem, podle něhož posuzoval lidskou zralost ostatních – nikoli tedy bohatství, ale to, jak s ním člověk nakládá a jak jej dokáže využít ve prospěch potřebných. Chudý člověk byl prostě pro svatého Vincence tajemstvím přítomnosti Ježíše Krista.
Bylo by však omylem představovat si, že tento světec stál před ubožáky v jakémsi mystickém vytržení nad jejich chudobou. Podle jeho přesvědčení byl „chudý – nebojme se to říci – mužem, ženou, dítětem žijícím v nespravedlnosti“. Neustále dbal na to, aby chudí lidé neztráceli nic ze své lidské důstojnosti; usiloval spíše o to, aby jim pomohl vymanit se z bídy, než o to, aby se jim dostalo almužny.
Svatý Vincenc, světec, který mobilizoval společnost k péči o chudé tak naléhavě, jako jiní vyzývají k hašení požáru, zemřel ve věku nedožitých osmdesáti let 27. září 1660. Jeho naplněný život byl v podstatě ztělesněním slov Písma: „Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst…“ (Lk 4,18)
Svátek slaví Jonáš
V občanském kalendáři má dnes svátek Jonáš. Asi nejznámějším Jonášem byl syn Amithaiův, který se proslavil jako starozákonní prorok. V Písmu svatém se vypráví, kterak byl poslán Bohem, aby ohlásil Ninivským trest, jenž byl nad nimi vyřčen. Jonáš nechtěl vzkaz vyřídit, domnívaje se, že když zprávu nepředá, trest nevejde v platnost. Za tím účelem vstoupil na loď v Joppe, ale prudká bouře, jež loď stihla, přivodila dodnes slavnou scénu. Lodníci metali los o to, kdo zavinil bouři. Los padl, jak jinak, na Jonáše. Času bylo málo, a tak Jonáš rychle souhlasil s tím, aby byl vržen do moře. To se pak hned utišilo, ale Jonáš nezahynul: spolkla jej veliká ryba, která ho po třech dnech vyvrhla na břeh. Novému rozkazu k cestě do Ninive prorok již okamžitě vyhověl, navíc se mu podařilo přimět Ninivské k lítosti, jejímž následkem bylo nakonec odvolání Božího trestu.
