Svátek
Svátek slaví sv. Ludmila
»Blahoslavená Ludmila byla ze země Srbské, knížete srbského dcera. Byla provdána za českého knížete, jménem Bořivoje. Nebyli tehdy ještě všichni pokřtěni; když pak byli spolu, osvítily se jim oči srdce jejich, a byli pokřtěni ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého. I vystavěli chrámy a shromáždili kněze. A zplodili tři syny a dceru. Bořivoj pak, maje šestatřicet let, z života tohoto odešel.
Blahoslavená pak Ludmila všecku péči měla k Bohu a rozdala všecko své jmění na almužnu chudým. Syn pak její Vratislav přejal stolec otcovský, a ten, vládnuv třiatřicet let, skonal v Pánu, i přejal vládu Václav, vnuk Ludmilin.
Tehdy začala pomýšleti máti Václavova velmi zle proti tchyni své a všelijak hledala zahubiti ji. Vědouc to Ludmila, odešla na jiný hrad, nazvaný Tetín. Snacha pak její se uradila se dvěma bojary a poslala je na Tetín, aby zahubili tchyni její Ludmilu. Přišedše pak vrahové ti, shromáždili množství zlosynů sobě podobných. Když pak byl večer, obstoupili dvůr se zbraněmi a rozbili dveře a vešli do domu. Chopivše pak Ludmilu, vhodili provaz na hrdlo její a udusili ji.
A tak vzala konec života v den sobotní, v první hodinu noční, živši let šedesát a jedno léto, Bohu se zalíbivši a korunu mučednickou přijavši. Neboť Bůh ukázal skrze ni znamení a divy na místě, kdež byla pohřbena; nebyla totiž pochována v kostele, ale pode zdí hradní, kdež se po všecky noci zjevovaly svíce hořící. I nějaký slepec prozřel, dotknuv se prsti, kdež Ludmila ležela.
A od té doby se děly mnohé zázraky, o nichž slyše vnuk její Václav, pospíšiv si přenesl bábu svou do slavného města Prahy a položil ostatky její v kostele svatého Jiří, kdež i nyní mnohá znamení a zázraky se dějí.«
(staroslověnský Prolog o svaté Ludmile)
