Svátek
Svátek slaví sv. Růžena z Limy
»…a viděla jsem, že tato panna je svatá a odchází do ráje přímo před trůn Boží, že mě táhne, prosí a láká za sebou, a přece jsem nemohla sklopit očí a cítila jsem růži vzdoru na své tváři proti růžím nevýslovné nebeské barvy, která nebyla ani růžová ani bílá, na tvářích té, která zachránila naše životy časné. Když Sokol sklonil hlavu, hleděla na něho s přísnou laskavostí a do mých očí hleděla prosebně, velitelsky a královsky. Ale nemohla jsem se poddat, ač již již se mi zdálo, že celá moje duše se chvěje, kolísá a vrávorá pod její přesilou. Kdyby snad ještě chvíli bývala na mě hleděla, snad bych bývala podlehla a poslechla, ale tu se usmála se zvláštní něhou mateřskou a propustila mě se svrchovaným dovolením. Mluvila ještě o něčem s knězem a byli jsme dáni do kláštera a viděli jsme pannu, až když oblékli její tělo do rakve. Isabella se nazývala po svém narození. Rosa je její jméno věčné. Před jejím pohřbem byl Sokol pokřtěn a přišli kněží a řeholníci na její pohřeb, byla jsem pozvána, bylo mnoho divení, hádek, a úředníci odešli, klanějíce se řeholníkům, poněvadž Sokol byl obdařen doživotní ochranou panny Limské.«
(Jaroslav Durych: Bloudění; Atlantis, Brno 1993; str. 154–155)
