Svátek
Svátek slaví sv. Euplus/sv. Jana Františka de Chantal
Dochovala se akta procesu a umučení svatého Eupla. Z nich se dozvídáme, že byl jáhnem ve městě Catania na Sicílii. Zatkl jej prokurátor Calvisianus v roce devátého konzulátu Diocletianova a osmého konzulátu Maximianova, den před srpnovými Idami (12. srpna 304 po Kr.). Euplus byl na mučidlech donucován odvolat své veřejné vyznání křesťanské víry a projevit ochotu obětovat římským bohům. Odmítal a vyznával:
„Klaním se Otci, Synu a Duchu Svatému. Klaním se Nejsvětější Trojici, kromě níž neexistuje žádný jiný Bůh. K ničemu jsou bohové, kteří nestvořili nebe, zemi a vše, co je v nich. Jsem křesťan.“
„Obětuj bohům, chceš-li být zachráněn,“ vyzýval jej Calvisianus.
„Obětuji sám sebe Kristu, který je Bůh. Neexistuje žádná jiná oběť, kterou bych měl přinést. Nadarmo se mě pokoušíš donutit, abych zapřel víru. Jsem křesťan.“
Euplus byl odsouzen na smrt a veden na popravu. Hlasatel vyvolával, že popraven má být „Euplus, křesťan, nepřítel bohů a císařů“. Na což on odpovídal: „Díky Bohu Kristu!“ Po krátké modlitbě byl sťat. Jeho tělo pak křesťané odnesli, nabalzamovali a pohřbili.
28. ledna 1572 se ve francouzském Dijonu v rodině předsedy burgundského soudního dvora narodilo děvče, které dostalo jméno Jeanne-Françoise, tedy Jana Františka. Po dvaceti letech se Jana Františka Frémyot vdala za barona Christopha de Chantal, jemuž za deset let šťastného manželství porodila šest dětí; dvě z nich zemřely jako maličké, čtyři se dožily dospělosti.
Roku 1601 však její manžel náhle zemřel a Jana Františka de Chantal zůstala ve svých necelých třiceti letech na vedení rodiny sama. Posilou se jí stalo přátelství se sv. Františkem Saleským, ženevským biskupem. Spolu s ním se také podílela na založení řeholní společnosti Navštívení Panny Marie; ta byla určena mimo jiné i pro ženy, které se ocitly v podobném postavení jako právě sv. Jana Františka – pro ženy, které chtěly žít společně podle křesťanských zásad a v duchu modlitby, nebylo však v jejich silách vstoupit do některé z již existujících, přísnějších řeholních rodin.
Po smrti sv. Františka Saleského roku 1621 spočíval úkol vést nové řeholní společenství pouze na sv. Janě Františce. Ujala se ho s neobyčejnou pílí a zdatností a pokračovala v zakládání nových konventů, proto v době její smrti – zemřela 13. prosince 1641 v Moulins na okružní cestě po klášterech své kongregace – již ve Francii působilo přes 80 jejích konventů. Svatořečena byla roku 1767 „pro svou svatost ve stavu panny, ženy, vdovy a zakladatelky řádu“.
