Svátek
Svátek slaví sv. Vilém, ct. Ivan, památka Neposkvrněného srdce Panny Marie
Svatý Vilém (alias Guglielmo, neboť pocházel z Itálie) se narodil kolem roku 1085 v italském Vercelli. Nejprve trávil život putováním, po čase se usadil na hoře Monte Virgilliano (později přezvané na Monte Vergine), kde žil jako poustevník. Začali se k němu přidružovat další a časem zde vznikla komunita žijící podle benediktinské řehole. Vilém však svůj první klášter opustil a vydal se opět na cesty. Na různých místech Itálie zakládat podobné komunity a v jedné z nich, v San Salvatore di Goleto, 24. června 1124 zemřel.
Postava ctihodného Ivana je opředena legendami. Nejstarší prameny uvádějí, že žil na přelomu 9. a 10. století jako poustevník na místě, kde dnes stojí Svatý Jan pod Skalou. Zde se s ním také setkal první český kníže Bořivoj a jeho manželka, svatá Ludmila. V barokní době se k jeho hrobu na místě jeho poustevny konaly velké poutě. Není bez zajímavosti, že mu v době svých literárních počátků věnoval jednu báseň i Karel Hynek Mácha:
Vysoká kde hrdě skála
Ve hvězdnatou strmí říš,
Jejíž vrchol mechovitý
Na svém hřbetě nese kříž,
Jenž vyhlídá z tmavé houšti:
Bydlí svatý Ivan v poušti.
Šedesátkrát již se vrátil
Blahorodný k zemi máj,
Přikryl luka pestrým kvítím,
Listem novým šatil háj,
Co, kde svaté ticho sídlí,
Ivan svatý v poušti bydlí.
Lůžkem byl mu tvrdý kámen,
Každodenní Bohu daň
Na němž v modlitbě odváděl;
Jeho přítel byla laň;
Líce jeho touhou bledé
Kolem kryly vousy šedé.
Nade mrtvotichým hájem
Bledý měsíček když stál,
Na skály a hvozdy husté
Stříbro svoje vyléval,
Slyšel Ivan v sladkém snění
Serafínů sboropění.
A hle, otevře se nebe,
Zlatá z něho plyne zář,
Na Ivana jasně svítí,
Růženě mu barví tvář.
On procitna, oči zvedne,
Angela u lůžka zhledne,
Který takto k němu mluví:
„Šedesát již tomu let,
Co přebýváš v pousti této,
Cos opustil mrzký svět;
K odměně v večerní době
Povolá Bůh dnes tě k sobě."
Domluvil a v letu rychlém
K nebesům se vznes;
Tu se otevřelo nebe
A radostný zazněl ples;
Jasný plápol hvozdy zlatil,
Až se angel v dálce ztratil.
Opět svaté ticho všude,
Tmavá noc v dolině dlí,
Na skále však křížek již se
V ranní záři jasně skví;
Ivan s lůžka se tu zdvihne,
Na skálu ku kříži tihne.
A tam trvá na modlení,
V rozjímání tráví den;
Očekává, v chladnou náruč
Až jej pojme dlouhý sen.
— Blíž a blíže k svému cíli
Již se zlaté slunce chýlí.
Ohnivé co more plane
Obloha, a poslední
Paprslek sesílá slunce,
Na Ivana ještě zří,
Který od modlení vstává,
Zemi české požehnává.
A pak sklesne, s sluncem zajde,
Jako dozvuk poslední
Zvonku nad lesem umírá,
U večer kdy s vížky zní,
Jak kdy v bledém světle luny
Doznívají harfy struny;
Sklesne mezi pestré kvítky,
Které z mechu hlavu svou
Vzhůru kolem hlavy jeho,
Vzhůru kolem nohy pnou;
Větřík hrá s kadeří šedou,
Líbá jeho ruku bledou.
Svátek slaví Ivan
V občanském i církevním kalendáři má dnes svátek Ivan. Jedná se o ruskou formu jména Jan, která k nám pronikla již před mnoha staletími. Svědčí o tom místní jména typu Ivanovice a Ivančice i stará legenda o sv. Ivanu.
