Svátek
Svátek slaví sv. Ondřej Hubert Fournet
Ondřej Hubert Fournet se narodil ve francouzském Maille 6. prosince 1752. Stal se knězem a působil v různých farnostech. Nejprve žil dosti povrchním a nábožensky laxním životem; jednoho dne se však setkal se žebrákem, jemuž odmítl dát almužnu, probudilo se v něm svědomí a Ondřej prodělal obrácení.
Záhy vypukla takřečená Velká francouzská revoluce. Jedním z jejích snah bylo podřídit církev státu. Nástrojem byla nová ústava, na niž byli duchovní nuceni přísahat. Ti, kdo tak neučinili, byli pronásledováni, vyháněni ze země a zabíjeni. Mezi těmi, kdo odmítli kolaborovat s novým režimem a nepodepsali přísahu, byl i Ondřej Hubert Fournet. Nejprve odešel do španělského exilu, po čase se však potají vrátil a ve skrytu slavil pro malá společenství věřících svátosti.
Po porážce revoluce se Ondřej Hubert Fournet směl vrátit do své farnosti. Vida náboženskou devastaci země, založil spolu s Alžbětou Bichierovou kongregaci Dcer svatého Kříže, která se věnovala výchově a vzdělávání těch nejchudších a nejpotřebnějších. V hlavním domě této kongregace v La Puje také 13. května 1834 zemřel.
„Mezi moderními zjeveními je Fatima bezpochyby zjevením nejvíce prorockým.“
„Poutní místa jsou hlavními městy světa, kde se rozhoduje o osudu lidí, národů i světa.“
(kardinál Tarcisio Bertone)
V portugalské Fatimě se 13. května 1917 zjevila třem dětem – Lucii Santosové, Františkovi a Jacintě Martovým – Matka Boží. Vždy 13. dne následujících pěti měsíců se s nimi setkala znovu; učila je modlitbě, vybízela k pokání a k prosbám za svět, za hříšníky, za papeže a za země zasažené světovou válkou – zvláště hovořila o Rusku, které bylo ještě téhož roku postiženo bolševickým pučem a nastolením nejhorší krutovlády světových dějin. Právě díky fatimskému zjevení přidáváme v modlitbě růžence po každém desátku slova: »Pane Ježíši, odpusť nám naše hříchy, uchraň nás pekelného ohně a přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které tvého milosrdenství nejvíce potřebují.«
»Co ve svém celku (ve třech částech) znamená fatimské tajemství? Co nám říká?….Fatima nenabízí uspokojení pro naši zvědavost, ostatně křesťanská víra většinou vůbec nechce a nemůže být návnadou pro naší zvědavost. To, co zůstává, jsme viděli hned na počátku našich úvah o textu tajemství: výzva k modlitbě jako cestě ke „spáse duší“ a ve stejném smyslu volání – čiňte pokání a obraťte se!
Nakonec bych se chtěl ještě jednou zmínit o dalším klíčovém slovu tajemství, jež se stalo právem proslulým: „Mé Neposkvrněné Srdce zvítězí.“ Co to znamená? Srdce otevřené Bohu, očištěné kontemplací Boha, je silnější než pušky a jakékoliv zbraně. Mariino „fiat“, slovo jejího srdce, změnilo dějiny světa, protože na tento svět přivedlo Spasitele a díky tomuto „ano“ se Bůh mohl stát člověkem v našem prostoru a zůstává tak navždy. Vidíme a zakoušíme stále, že zlo má v tomto světě moc. Má moc, protože naše svoboda se stále odvrací od Boha. Avšak od doby, kdy sám Bůh má lidské srdce a obrátil tak svobodu člověka k dobru, k Bohu, nemá svoboda v konání zla poslední slovo. Od té doby platí slova: „Ve světě budete mít soužení. Ale buďte dobré mysli. Já jsem přemohl svět.“ (Jan 16,33).
Fatimské poselství nás vybízí, abychom důvěřovali tomuto příslibu.«
(kardinál Josef Ratzinger – nynější papež Benedikt XVI.)
Svátek slaví Servác
V občanském kalendáři má dnes svátek Servác, další z „ledových mužů“. Základem je patrně latinské slovo servare, „uchovávat“. Znamená tedy něco jako „strážce“ nebo „ten, který uchovává“.
