Svátek

Zobrazit všechny svátky

Svátek slaví sv. Isidor, Boží hod velikonoční, slavnost Zmrtvýchvstání Páně

Neděle Zmrtvýchvstání

Je prázdný hrob, je prázdný hrob! Rouška i ostatní plátna nebyly odmotány, ale ležely tak, jak jimi bylo ovinuto tělo.
Zahradníku, řekni mi, kams ho položil, já si jej vezmu. "Marie!" "Mistře!"
Turínskému plátnu nastává hvězdný čas.
Cožpak nám srdce nehořelo? Musíme utíkat zpátky: Viděli jsem Pána!
I naše ženy viděly Pána!
Je prázdný hrob!

* * * * * * * * * *

Bývalá římská provincie Hispania, dnešní Španělsko a Portugalsko, si po rozpadu Římské říše udržela románský charakter i poté, co se stala součástí říše Vizigótů. Zvláště poté, co roku 587 vizigótský král Rekkared přijal katolické křesťanství, tamní vizigótské obyvatelstvo splývalo s římským.

7. století byla doba velkého kulturního rozkvětu a vzmachu. Hispánská oblast za to vděčí především lidem, jako byl svatý Izidor, biskup ze Sevilly. V tomto městě se i narodil kolem roku 560, vystudoval katedrální školu, naučil se klasickým jazykům a stal se na přelomu 6. a 7. století biskupem.

Isidor Sevillský se nesmazatelně zapsal do dějin především svým encyklopedickým dílem Etymologiarum libri viginti – Dvacet knih o významu slov. Podává zde nejen etymologii v užším slova smyslu, jak ji chápeme dnes, ale i v podstatě summu antického vědění. Právě jemu vděčila další staletí za základ vzdělanosti – formulaci „Sedmera svobodných umění“, které díky svým antickým vzorům zpřístupnil mnoha dalším generacím:

»Disciplín svobodných umění je sedm. První je gramatika, to jest znalost jazyka. Druhá rétorika, která se dostává nejvyššího ocenění jakožto nezbytného umění krásy a výmluvnosti, zvláště v občanských sporech. Třetí je dialektika, nebo-li logika, která v nejsubtilnějších disputacích rozlišuje pravdu od nepravdy. Čtvrtá aritmetika, která se zabývá vztahy a rozlišeními mzi čísly. Pátá hudební věda, která spočívá v písních a zpěvech. Šestá geometrie, která zahrnuje rozměry a měření. A sedmá je astronomie, která se týká zákonitostí hvězd.«

(zdroj: Jana Nechutová: Středověká latina)

 



Svátek slaví Ivana

Dnešní oslavenkyně Ivana je ženským protějškem jména Ivan (25. června), které je staroslovanskou variantou jména Jan. Ivana proto tvoří jednu z mnoha obdob, které se po staletí vytvářely na základě prastarého jména Jana (24. května). V Čechách jde ovšem o obdobu zcela moderní, neboť Ivana přišla do módy zhruba v polovině 20. století. Předtím jsme se u nás mohli setkat s Ivankami, ženským jménem, které se k nám po první světové válce začalo šířit ze zemí jižních Slovanů.

zdroj: Po kom se jmenujeme; LIBRI 2000,2001

Proglas v novém

 

Regiony

Regiony

Partneři

Slyš.to
Tv Noe
Katolický týdeník
Partner
Charita ČR
Signály.cz
Česká tisková kancelář
Likvidace lepry
T-Mobile
Rádio Lumen
Víra.cz
PFM Group