Svátek
Svátek slaví svátek sv. Kateřiny Sienské
Jak byste si představovali světici čtrnáctého století, které náleží titul „učitelka církve“? Nejspíše jako vznešenou, přísnou dámu v letech, která dělí svůj život mezi přísnou askezi a hlubokomyslné studium, eventuelně přednášky či korespondenční kurzy. Pokud byste se setkali se svatou Kateřinou Sienskou, byli byste nejspíše dost překvapeni. Svatá Kateřina byla totiž docela obyčejné děvče, milé, veselé a pohledné.
O to více nás může šokovat, uvážíme-li, co všechno za svůj krátký život dokázala a to, prosím, zemřela docela mladá – dožila se jen třiatřiceti let. Její život však vydal alespoň za dva. Někteří lidé dokonce říkají, že celý její život byl jeden velký zázrak.
Možná máme ve zvyku dělit světce do dvou kategorií – když nepočítáme mučedníky: světce-teology, vzdělance, eventuelně mystiky, a světce praktické, kteří vynikají láskou k bližnímu; prostě kritérium Marie a Marty. Kateřina se však z tohoto schématu vymyká – ona, kterou nazýváme učitelkou církve a která vedla korespondenci s papeži a panovníky, se dokázala s nasazením všech sil věnovat ošetřování nemocných morem, a to v době, kdy byl mor něco jako AIDS šířící se kapénkovou infekcí. Nebyli jí cizí ani zločinci odsouzení k nejtěžším trestům, které navštěvovala ve vězení a doprovázela na popraviště. Které z děvčat z dobrých rodin by to dokázalo – tehdy jako dnes?
Ale i její činnost ve veřejném životě je obdivuhodná. Zkusme si jen domyslet, že třicetiletá žena, za níž nestojí ani armáda v plné zbroji, ani korunovaní příbuzní, ani žádná jiná viditelná moc, posílá dopisy papežovi – a papež se na základě jejích dopisů rozhodne přestěhovat z jihofrancouzského Avignonu zpět do Říma! Něco takového je prostě nad naše chápání; tohle může dokázat jen skutečná světice. Však to také papež poznal a povolal si sv. Kateřinu do Říma.
Tu a tam nás asi napadá, že toho ve světě moc nezmůžeme, že jsme neschopní, nepoužitelní, málo výkonní, chabě vzdělaní a vůbec k ničemu. Zkusme si v takových chvílích vzpomenout na svatou Kateřinu ze Sieny – mladou ženu, která takřka hýbala Evropou, a měla k tomu jen jednu jedinou kvalifikaci – rozhodla se brát křesťanství vážně.
Svátek slaví Robert
Dnešního dne má v občanském kalendáři svátek Robert. Nejstarší známá podoba tohoto jména zní Hruodperaht, teprve z tohoto základu vznikl Robert, ale i Ruprecht. Základem je slovo hruod, které znamenalo „slávu“; bert se vykládá jako „skvělý“. Robert je tedy „skvělým a slavným mužem“.
