Svátek

Svátek slaví sv. Petr Chanel / sv. Ludvík Maria Grignion / sv. Gianna Beretta-Molla

»Na ostrově Futuna položili misionáři ke královým nohám pestré látky, skleněné ozdobné perly, kapesní nože a konečně hrací hodiny, které přehrávaly píseň o ospalém frere Jacquesovi.
„Kouše to zvíře?“otázal se král Niuliki.
Když se přesvědčil, že zvíře nekouše, nadmul se jako páv a zvolal:
„Jsem nejmocnějším králem světa, neboť který jiný panovník vlastní tak vzácné zvíře? Cizinci ať v pokoji bydlí mezi námi, prohlašuji je za tabu!“
Pak je uvedl do svého paláce, předložil jim slavnostní pokrm: shnilé kokosy, banány, plody chlebovníku. K tomu se podávaly malé rybky, které se musely polykat živé, a jako zvláštní pochoutku dostali paloly, dlouhé, ze shnilého dřeva vytažené červy, kteří se též museli požívat živí. V hrdinném sebezapření spolkli misionáři odporná sousta a museli se přitom tvářit, jako by pojídali nejlahodnější pamlsky, jinak by Jeho Veličenstvo smrtelně urazili…«

(Wilhelm Hünermann: Syn brusiče nožů)

Dobrá vůle krále Niulikiho netrvala dlouho. Když se Petr Chanel naučil domorodému jazyku a začal slavit úspěchy, vzbudilo to královu žárlivost. Ta propukla naplno poté, co přijal křesťanství králův syn. Na králův příkaz proto byl Petr Chanel, osmatřicetiletý misionář z kongregace maristů, přepaden a zabit. Stalo se tak 28. dubna 1841.

»Jak můžeme pravdivě tvrdit, že milujeme a uctíváme Pannu Marii, když svými hříchy nelítostně zraňujeme, probodáváme, křižujeme a urážíme Krista, Jejího Syna? Kdyby si Maria udělala pravidlem, že svým milosrdenstvím bude takové lidi zachraňovat, pak by schvalovala zločin a pomáhala by křižovat a urážet svého božského Syna. Kdo by se kdy odvážil takto smýšlet?

Připouštím, že k tomu, abychom byli pravými mariánskými ctiteli, naprosto není nutné být tak svatými, že bychom se vyhnuli každému hříchu, ačkoliv by bylo záhodno si to přát. Je však zapotřebí všechny dobré skutky ke cti Panny Marie konat pouze s úmyslem získat od Boha na přímluvu Panny Marie milost dokonalé lítosti, odpuštění svých hříchů a vítězství nad svými neřestmi a rozhodně ne klidně setrvávat ve stavu hříchu navzdory výčitkám svědomí, v rozporu s příkladem Krista a svatých a proti nauce svatého evangelia.«

(sv. Ludvík Maria Grignion: O pravé mariánské úctě)

Gianna Beretta-Molla pocházela z velké a zbožné lombardské rodiny v milánské diecézi. Její maminka porodila celkem třináct dětí, z nichž sedm se dožilo dospělosti. Stojí za zmínku, že všichni Berettovi potomci získali vysokoškolské vzdělání, ze dvou synů se stali kněží a jedna dcera vstoupila do kláštera. Gianna přišla na svět v roce 1922 a stejně jako ostatním sourozencům se jí dostalo dobrého vzdělání a velmi pečlivé křesťanské výchovy. Již jako dítě se denně zúčastňovala mše svaté a tento zvyk si uchovala celý život. Naučila se od své maminky uctívat Ježíše v prostém každodenním životě. Mezi jejími zápisky se našla také tato slova:

„Lidé se nestávají svatými na základě velkého pokání. Skutečnou obětí je přijmout kříž s láskou, radostí a odevzdaností. Milujme svůj kříž a nezapomínejme, že ho neneseme sami, ale pomáhá nám Ježíš a s jeho pomocí dokážeme všechno.“

Po maturitě se Gianna rozhodla pro lékařské povolání, což v Itálii za druhé světové války nebylo u dívek obvyklé. Specializovala se na pediatrii, poněvadž měla vynikající vztah k dětem a také k jejich matkám. Četná svědectví dokládají, že se během své lékařské praxe vždy snažila hájit klíčící život a povzbuzovala nastávající matky, aby se nevzdávaly nenarozených dětí. V případě potřeby pomáhala chudým rodinám i finančně. Sama se provdala ve věku dvaatřiceti let za inženýra Pietra Mollu a podle dochované korespondence i vzpomínek jejího manžela se jednalo o oboustranně zralé a promodlené rozhodnutí darovat se jeden druhému v trvalém a nezrušitelném svazku. Manželé se také darovali Bohu, aby se skrze toto manželství podle Božího plánu mohly narodit děti, které budou přijaty s velkou láskou a odpovědností.

O mnoho let později sloužil farář v Magentě, kde manželé Mollovi žili, mši svatou při výročí Giannina blahořečení. Podle vzpomínky nejmladší dcery Mollových se v kázání zaměřil na svědectví Gianny jako manželky a na trvalou hodnotu manželství jako úžasného dobrodružství lásky a svobody, jež neznamená nevázat se na nic a na nikoho, ale naopak znamená opravdovou svobodu darovat se, svobodu odevzdat se bez kalkulací, jak nám velí srdce.

Svatá Gianna se takto odevzdat dokázala. Během sedmiletého soužití, které jí bylo s milovaným Pietrem dopřáno, přivedla na svět tři děti. Pokračovala přitom ve své lékařské praxi a pomáhala svým pacientům ze všech sil. Na začátku jejího čtvrtého těhotenství se však vyskytly vážné komplikace, pro které jí bylo doporučeno těhotenství ukončit. Gianna jako lékařka dobře věděla, že je ohrožena na životě. Přesto ani chvíli nezaváhala a výslovně a opakovaně dala najevo své přání dát přednost životu dítěte. Bůh její oběť přijal, Gianna dítě donosila a skonala týden po narození své dcerky Gianny Emanuely. Stalo se tak ve velikonočním oktávu roku 1962 a Gianně nebylo ještě čtyřicet let.

Záhy po Giannině smrti se rozšířila pověst o její svatosti a byly zahájeny kroky k její beatifikaci a později i svatořečení. Kanonizoval ji Jan Pavel II. 16. května 2004.