Svátek
Svátek slaví sv. Richarius
sv. Richarius
Svatý Richarius, v rodné zemi zvaný Riquier, se narodil v Celles blízko Amiensu v severní Francii. Tento kraj byl dosud převážně pohanský, Richarius však byl vychován ve víře dvěma irskými misionáři, Kadokem a Frichorem, které zachránil před smrtí. Sám se stal knězem a zahájil misijní působení. Po čase odešel do Anglie – jednak proto, aby se poučil, jak lépe hlásat evangelium, jednak aby získal svobodu a umožnil návrat do vlasti několika zajatcům.
Pověst o Richariově svatosti se šířila. Doslechl se o něm i franský král Dagobert, který se za Richariem vydal na návštěvu. Odnesl si od něj ponaučení: „Kdo poslouchá, odpovídá před Bohem jen sám za sebe. Kdo ale dává příkazy, je odpovědný za všechny, kteří jsou mu podřízeni.“
Podle některých pramenů založil Richarius kostel ve svém rodném kraji, snad i klášter s řeholí svatého Kolumbana. Sám však – zvláště k stáru – vedl osamělý život, odešel do poustevny v lese u Crécy (alias Kresčaku). Zde po čase také založil mnišskou komunitu, v níž strávil zbytek svých dní. Zemřel 26. dubna 645.
Jeho společník Sigobard napsal první Richariův životopis. Klášter Forestmountier, založený na místě Richariovy poustevny, mu byl později zasvěcen. Zde také vynikající učenec Alkuin, rádce Karla Velikého, napsal Richariův životopis – příběh „světce druhého po apoštolech pro mocné skutky, které konal“.
Svátek slaví Oto
V občanském kalendáři slaví dnes svátek Oto. Jméno Ota či Oto se kdysi psalo Otto, Otho i Odo. Zdá se, že jméno vzniklo jako domácká zkratka jmen Otokar, Ottomar, Otfried a jim podobných. První slabika znamená „majetek“, takže Oto je buď „strážcem majetku“, nebo „tím, koho majetek proslavil“.
